Druhý pohled z 29.4.: Absolutismus a svoboda

Napomáhá více občanským svobodám centralizovaná moc nebo státní moc rozdělená mezi více konkurenčních skupin?  Tradičně se píše, že centralizace je hrozbou, a že naopak více nezávislých hráčů vytváří svobodnější prostředí. Jenže je to tak doopravdy? Záleží jak pro koho.

Z pohledu filosofa, umělce, náboženského reformátora či jiné v zásadě výjimečné osobnosti je lepší rozdělení. Církev může nepohodlného myslitele ukrýt před hněvem panovníka. A jindy mu nějaký velmož může poskytnout ochranu před vlivem církve.

Jenže pokud nejste velký filosof, ale obyčejný rolník, jste v úplně jiné situaci. Žádná moc vás nebude chránit před tou jinou. Zásah kteréhokoli v z nich může být zničující. Historik Rodney Stark píše, že lidé před průmyslovou revolucí vesměs nebyli schopni rozlišit mezi represivním aparátem státu a církve.

Nárůst svobody historicky souvisel s nárůstem absolutní moci státu. Až absolutistický panovník byl schopen přinutit velmože, aby zacházeli mírněji s poddanými a povolovali jim toho víc. Naopak nevím o žádném případu, kdy by absolutistický panovník nutil velmože k větší přísnosti na poddané. Stejný trend – zdá se – vidíme dnes. Čím větší část moci drží národní stát, tím svobodněji se žije. Není náhodou, že nikde v Evropě se nežije tak svobodně jako v Maďarsku. A čím více je stát vyvlastňován neziskovkami, korporacemi či nadnárodními tělesy, tím méně svobody zbývá.