Druhý pohled z 26.5.: Politici kompromisu
V americké Demokratické straně pokračuje diskuze, proč je Republikáni tak snadno poráží. Účastníci té diskuze se většinou neptají na základní záležitosti povahy a rozložení politické moci, nicméně i tak se tam objevují cenné postřehy.
Třeba tenhle: Když před lety vybírali Joe Bidena na funkci viceprezidenta, mluvilo proti němu, že v minulosti spolupracoval se zastánci tvrdé diskriminace černochů (nebo aspoň takových opatření, která jsou v politicky korektní Americe za diskriminaci považována). Jenže když analytici detailně zkoumali postoje amerických voličů – ono se to ukázalo jako výhoda!
Je to výhoda docela prostě proto, že i černošský volič chce v první řadě bezpečnost na ulicích, dobrá pracovní místa a rozumné životní náklady. Práva černošského lidu jsou až někde kdesi za tím. Bezpečnost a ekonomickou prosperitu zajistí spíš pragmatický politik, který má kontakty všude, je schopný jednat se všemi a umí vyjednávat kompromisy, než někdo ideově dokonale čistý.
Možná je za tím obecnější princip a možná je v tom tajemství úspěchu Andreje Babiše. Mnoho voličů má za to, že jeho „flexibilní“ styl vede k úspěchu mnohem spíš než vyhlašování revolucí. Odhodlání nepřistoupit na žádný kompromis je cenné pouze tehdy, pokud je spojeno se silou prosadit svůj program bez kompromisu.
