Druhý pohled z 17.6.: Znovu o budovatelské pravici

Pokouším se rozlišovat pravici zlaté mládeže v kabrioletech nebo jiných hejsků, co zbohatli bez práce, a pravici tvrdě pracujících lidí, kteří prostě jen nechtějí, aby se jim někdo pletl do života a kteří občas nemají dost soucitu s lidmi, co jsou na tom špatně. Docela obyčejně proto, že ty fabriky a elektrárny někdo musí postavit a jeden člověk nemůže mít příliš mnoho priorit.

Před časem jsem napsal, že ukázkovým příkladem kabrioletové pravice jsou Motoristé a že na tu budovatelskou pořád ještě čekáme. Teď velmi doporučuji věnovat pozornost podcastům betonového krále Tomáše Březiny. Je jasný, přímočarý, občas i tvrdý. Je normální tvrdě pracovat. Je normální podnikat. Nic není zadarmo. Stát může rozdělit jenom to, co vybere od poplatníků. Jenže taky:

• Placení daní je základem, na kterém stojí moderní civilizace. Nic ve stylu „zdanění je krádež“.
• Bankovnictví je pomocné odvětví. To, že pracují s penězi, to není žádný důvod, aby jich měli víc než ostatní. Pokud jsou banky tak ziskové jako v současné době, pak to znamená, že jsou špatně nastaveny podmínky.
• Pokud bude Francie v EU usilovat, aby nám zabránila ve stavbě jaderky, pak nezbude než šéfům francouzských bank a koncernů vysvětlit, že je to extrémně špatná zpráva pro jejich české pobočky. A že pokud nezvednou zadek a nepřimějí svou vládu ke změně postoje, na zisky z České republiky můžou zapomenout.

A tak dále.

Všimněte si, že komunisté nemají odvahu takové věci říkat nahlas. A tady je otevřeně říká představitel nové pravice. Ne kvůli nějaké ideologii, ale že je to logické a rozumné. Neříká to jako ideologické prohlášení, ale v rámci normálního povídání o životě a práci.

Teď je ovšem otázka, jestli vyroste něco, co by takový pohled prosadilo jako základ státotvorné doktríny.