Druhý pohled z 26.6.: O bojovnících a králích

Kdo pravidelně chodí na přednášky docenta Téry, ten toho ví hodně o našich dějinách. Ale takovým bonusem je lepší porozumění dějům na Blízkém východě, protože tamní společnosti v řadě ohledů připomínají to, co bylo na našem území mezi pátým a desátým stoletím.

Český kluk sní o tom, že bude fotbalistou, kosmonautem a v poslední generaci třeba youtuberem. Někdy se to opravdu podaří. V dávných časech snil leckterý mládenec o tom, že se stane obávaným bojovníkem, založí bojovou družinu, ovládne nějaké území a vyhlásí se tam králem. Když mu to půjde hodně dobře, založí novou dynastii. Nebo se stane aspoň knížetem. Nebo aspoň účastníkem takové bojové družiny.

Takhle se dá rozumět i dění na Blízkém východě. Někde jsou konsolidované státy, ale tam, kde státy dost stabilní nejsou, vynořuje se přesně tohle. Co jiného je Hamás než bojová družina, které se podařilo ovládnout určité území? Co jiného jsou Hutíové, tedy bojová družina Ansar Alláh (nejedná se o etnikum, jak by mohl výraz „hutíové“ napovídat)? A co jiného je Ahmad Sharaa než válečník, který to dotáhl až na krále?

Podle analytiků ACLED vzniká jenom na Západním břehu Jordánu (čtyři miliony obyvatel) každý rok 5 – 10 nových bojových družin. Většina je rozprášena v zárodečném stavu, ale z těch nejlepších se stávají významné síly. A ty úplně nejlepší vytvářejí nová království.

A když vidíme jejich brutalitu, myslíte, že nějaký slovanský bojovník 8. století by jedna humánněji?