Druhý pohled z 30.6.: Dobytí Budapešti? Ani náhodou!

Už dříve jsem byl skeptický vůči možnosti, že by mohl být Orbánův Fidesz poražen novou hvězdou protiorbánovské opozice Peterem Magyarem (respektive jeho stranou TISZA).

Ne kvůli náladám maďarské veřejnosti. Dokážu si totiž představit, že když se lidé cítí pod tlakem, zvýhodňuje to osvědčené vůdce, zatímco když pomine migrační vlna i nebezpečí války (aspoň zdánlivě), mohou dát voliči přednost manekýnovi nebo prostě chtějí novou tvář. To by hovořilo proti Orbánovi. Jenže v jeho prospěch hovoří koncentrovaná politická a ekonomická moc zasahující v zásadě všechny sektory maďarské společnosti. Schopnost komunikovat i schopnost mobilizovat vlastní stoupence. Miliony lidí, kteří spojili svou budoucnost s orbánovským národním státem.

Proti takovému mocenskému stroji, jaký Orbán postupně vystavěl, se dá bojovat jen velmi obtížně (Američané říkají „uphill battle“, tedy bitva vedená do kopce). To je mnohem významnější než momentální výkyv veřejného mínění.

Po posledním víkendu to ale vypadá ještě jasněji. Budapešť byla svědkem mohutné (až 200tisícové) protiorbánovské demonstrace, která byla zároveň LGBT Pride. Orbán nemusel nic dělat. Peter Magyár se definoval sám. Maďarský nacionalismus proti LGBT. Budapešťská kavárna překypuje nadšením, ale Budapešť nerozhoduje o celkovém volebním výsledku.

Maďarská vláda má dostatek mediálního prostoru, aby to znova a znova připomínala.

Peter Magyar si problém nejspíš uvědomuje, protože zaujal postoj chytré horákyně. LGBT Pride veřejně podpořil, ale v den jeho konání měl něco naléhavého, takže se nemohl osobně zúčastnit a nebude na fotografiích. Za tím je ale hlubší problém. Potřebujete poskládat mocenskou alianci, a když LGBT fanatiky nevezmete, nevytvoříte dostatečnou sílu. Když je vezmete, riskujete, že odradíte jiné.

Připomínám, že běžní čtenáři tohoto webu mají přístup jen k části obsahu. Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete obstarat zde.