Druhý pohled z 2.7.: O školství podrobněji

Před pár dny jsem tu v komentáři k článku kolegy Čábelky konstatoval „populárně-psychologický proud“ v diskuzi o českém školství představuje mnohem větší hrozbu než otevření progresivisté. S odstupem musím upřesnit, že to hodnocení je moje. Štěpán Čábelka je laskavý člověk a snaží se v každém proudu najít něco dobrého.

Musím také doplnit, že ze zmíněného proudu znám jen „influencery“ (Líný učitel, Štěkánka učitelka) a že knihu Jany Nováčkové jsem si nepřečetl.

Co proti „populárně-psychologickému proudu“ mám? Jejich přístup spočívá v tom, že dítěti je odstraňováno z cesty jakékoliv nepohodlí i jakékoliv povinnosti. Dítě nic nemusí a zejména se nemusí snažit. Jedničky dostává za to, že se kdysi úspěšně narodilo, nikoliv za to, že něco zvládlo. Že děti nejsou vedeny k sebeovládání a zejména se neučí zvládat agresivní sklony, zkratkovité jednání atd. Před desítkami lety snad někdo mohl věřit, že to bude fungovat (i když to znělo hodně divně), dnes je jasné, že je to nebezpečná blbost.

Kam aplikace takového přístupu, ukazuje soutěž Gympl roku. Nejlepší školou v republice bylo vyhlášeno Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné hoře. Kdybyste to měřili třeba výsledky matematických olympiád (nebo jiných olympiád), bylo by to gymnázium mezi nejhoršími v zemi. Ale mělo nejlepší výsledky hlasování studentů a rodičů, jak jsou spokojení.

Obávám se, že i za tímhle přístupem je neschopnost či neochota pochopit skutečnou psychologii. Rozdíl mezi tím, jestli je „well-being“ chápán prostě tak, že se dětem vytváří prostředí, kde si mohou hrát a nic se po nich nechce a skutečným psychologickým pojetím, které je provázána s odborným růstem, zaujetím prací, morálními hodnotami, překonáváním překážek apod. Ale kdo by to řešil. Lepší je plácnout nějakou pitomost, dostat 50 tisíc lajků a pozvání do České televize.

Jestliže je tohle špatně, co je tedy správně? Vracím se ke Curtisu Yarvinovi, který před časem v jiné souvislosti napsal, že zakázat šarlatány nestačí. Je zapotřebí, aby začala fungovat normální vědecká medicína. Jak by se vytvářelo normální vědecké školství?

• Za prvé. Nejde to bez jasné představy, jaké jsou cíle. Když se zaváděla všeobecná školní docházka, bylo to proto, že země potřebovala kvalifikované dělníky pro vznikající průmysl. Proč národ potřebuje školství dnes?
• Za druhé. Vědět, co z dosavadního školství PROKAZATELNĚ fungovalo. To je něco jiného než vzpomínka, že to za mého dětství nějak probíhalo a my si nedovolovali tolik, než ti dnešní parchanti.
• Za třetí. Vědět, co říkají poznatky poslední generace neurovědy  a vývojové psychologie.
• Za čtvrté. Cokoliv bude na základě toho sestaveno, se musí v první řadě testovat.

A za generaci či dvě další změna, protože budou nové poznatky a nové požadavky.