Druhý pohled z 20.7.: Znovu o medicíně a vědě

Velmi doporučuji k pozornému přečtení článeček, který mi napsala paní profesorka Anna Vašků z Medicínské fakulty Masarykovy univerzity. Vznikl mezi námi drobný spor o metodu, který je – dle mého soudu – velice zajímavý, protože se dotýká těch nejzásadnějších věcí. Jak v medicíně poznáme, že něco funguje, něco jiného nefunguje a něco dokonce škodí? Mám za to, že kdyby v těchto věcech bylo jasněji, eliminovali bychom spoustu šarlatánů, kteří šíří nesmysly ohrožující lidské zdraví nebo dokonce životy.

Paní profesorka mi vyčítá, že se vyjadřuji velice skepticky k poznatkům lékařů z ordinací. Není v tom nic osobního. Můj možná příliš jednoznačný tón je dán tím, že mnoho teoretiků vědy demonstruje ty nejčastější a nejhloupější metodické chyby právě na lékařích, kteří se na jedné straně těší obrovské autoritě a odpovídající sebejistotě a na druhou stranu podléhají stejným předsudkům a omylům jako všichni ostatní smrtelníci. V první řadě jde o to, že naše vnímání je selektivní a  preferuje to, co nám potvrzuje naše dosavadní názory (co by nám je mohlo vyvrátit, to mozek vygumuje).

Naprosto s ní souhlasím v tom, že mnohé vědecké studie jsou prováděny mizerně. Doplnil bych ještě slabé místo jakéhokoliv statistického zkoumání – jak byla získána data, která počítáme. Nicméně už jenom to, že existuje návod, jak ve vědě správně postupovat, nám dává úplně jiné možnosti. Ty mizerné studie pak mohou být kritizovány až rozcupovány za nedodržení správného postupu (což se mnohdy děje).

Ostatně, i „pozorování“ jako vědecká metoda vyžaduje dodržení přesně popsaného postupu. Není to tak, že když někdo nabude nějakého dojmu, už je to pozorování. Možná vás napadá, proč zrovna tenhle postup by měl být ten správný.  I to je něco, čím se zabývá spousta lidí, srovnávají se různé druhy pozorování a různé druhy experimentů a řeší se, jak se nejlépe vyhnout zkreslení.

Nicméně článek paní profesorky zmiňuje i další témata. Rozhodně jej doporučuji k přečtení celý (zde). Není dlouhý.