Druhý pohled z 21.7.: O morálce a pravidlech

Nevím, jak to má mladý Neruda se studiem a nevím nic o jeho situaci. Nemohu se tedy vyjadřovat k ničemu, co se týká jeho skutečného nebo domnělého propadnutí.

Co ale za určitou analýzu stojí, je diskuze o morálce, kterou případ odstartoval. Je to diskuze velmi zajímavá, protože odhaluje liberální pojetí morálky. Pojetí, které na jedné straně vychází z pocitu neomezené moci, ale má jasné kořeny v ekonomickém neoliberalismu. F. A. Hayek ve svém díle Právo, zákonodárství a svoboda, které vycházelo postupně v letech 1973 – 79, tvrdí, že existuje jediné morální pravidlo: Dělej vždy to, co přináší největší zisk. Vše ostatní je jen pozůstatkem  zaostalého kmenového myšlení.

Co tedy víme o liberální morálce. Především to, že není založena na univerzálně platných pravidlech. V liberální morálce neexistuje něco ve smyslu „posmívat se dětem politického soupeře je nesprávné.“ Liberální morálka zná místo toho pravidlo „posmívat se dětem Danuše Nerudové je nesprávné.“ Vedle toho existuje pravidlo „posmívat se dětem Andreje Babiše je správné“. Nemůžeme to nazvat dvojím metrem, protože obě ta pravidla platí pro všechny.  Nikdo se nesmí smát dětem Danuše Nerudové. Každý se smí smát dětem Andreje Babiše. Totéž platí ve všech oblastech života. Politický proces proti Andreji Babišovi je správný. Politický proces proti Petru Fialovi by byl nesprávný. Česká televize má právo rozšiřovat nepravdivé údaje. Parlamentní listy nemají právo rozšiřovat nepravdivé údaje.

Nic nemůžeme označit za morální nebo nemorální, dokud nevíme, které konkrétní osoby se to týká.

Nicméně něco můžeme. Můžeme připomenout, jak by byl  podobný případ hodnocen třeba v roce 1980 v západním Německu – tedy v době, kdy převažovala morálka založená na obecně platných pravidlech. Kdyby tehdy nějaký politik vytáhl do veřejného prostoru svého nezletilého syna a kdyby ten syn hrubě urážel politické oponenty, byl by ten syn označen za fracka a otec za špatného rodiče, který nedokáže svého syna vychovat. Prestiž toho politika by utrpěla. Kdyby se pak ještě ukázalo, že ten syn se urážení otcových oponentů věnuje namísto studia a to až do té míry, že propadl, byli by jeho rodiče vyobcování ze společnosti slušných lidí. I ti, kdo by souhlasili s jejich politickými názory, by se raději drželi dál. Spolustraníci by mu doporučili, aby v tichosti odstoupil z funkce. A kdyby nešlo o politika, ale političku (přece jen, u matky se předpokládá větší angažovanost v péči o děti a výchově)… no, rozhodně by to bylo mnohem horší než nějaký velký sexuální skandál.  Nikdo by se nesmál mladému Nerudovi, ale pro jeho matku by to bylo zničující.

Jenže my nežijeme ve světě s morálkou založenou na obecných pravidlech.