Druhý pohled z 8.9.: Technologie a společnost

Interakce společnosti a technologického pokroku zpravidla probíhá takto.

Na začátku je vždy nějaký nevyhovující stav. Něco je příliš obtížné, příliš riskantní nebo prostě nedokážeme dosáhnout něčeho, co chceme.

Potom přijde technologická změna. Málokdy vyřeší problém zcela, ale vždy přinese značnou úlevu.

Pak zjistíme, že nás ta změna o něco připravila. Pokud lidem ušetřila fyzickou práci, zjistíme, že už nemají tolik síly. Pokud za ně vyřešila nějaký přemýšlecí problém, zjistíme, že přišli o některé mentální schopnosti. Když jim zlepšila zdraví, zjistíme, že si odvykli snášet nemoci. Když jim zajistí lepší bydlení, zjistíme, že ztratili schopnost snášet předchozí skromné podmínky.

Jenže to by neměl být konec. V té chvíli je čas začít přemýšlet nad tím, jak tu ztracenou schopnost obnovit. Možné je to vždy, ale často se ukáže, že o to vlastně nestojíme. Když kupříkladu salónní myslitelé hořekují, že umírání přestalo být součástí každodenního života a že jsme si odvykli brát smrt jako něco přirozeného, rozhodně to neznamená, že bychom se k tomu chtěli vracet. Ani oni sami by se k tomu vracet nechtěli.