Druhý pohled z 19.9.: O pozitivních právech

„Musíme být opatrní při vytváření takzvaných „pozitivních práv“, protože ta ve skutečnosti ukládají povinnost ostatním lidem zajistit splnění stanoveného práva. Vezměme si například „reprodukční práva“ – znamená to, že ostatní lidé jsou povinni pomoci mi mít děti? Nebo právo na bydlení by mohlo znamenat, že vybraní jednotlivci budou muset sdílet svůj domov s nepříjemnými cizinci, nebo dokonce být ze svého vlastního domova vystěhováni squatery,“ napsal mi jeden čtenář. Je to stanovisko, které v konzervativních kruzích převládá a které v podstatě spočívá v tom, že pokud politická a finanční moc lidi pouze omezuje a trestá, je to nějak morálnější a obecně prospěšnější, než kdyby usilovala o jejich blahobyt. Někdejší šéf Občanského institutu Roman Joch mnoho let opakovaně pronášel slavnou přednášku, ve které tvrdil, že je to nutný důsledek doktríny o dědičném hříchu (která je podle něj samozřejmě nezpochybnitelná).

Pokusme se to tedy rozplést. Samozřejmě platí, že cokoliv vláda dělá, někomu to prospívá a někomu škodí. Když staví domy, tak to pomáhá stavebníkům i těm, kdo tam jednou budou bydlet, a škodí to třeba těm, kdo by na tom místě jinak mohli pěstovat ovce. Když vláda zavede instituci soukromého vlastnictví, prospěje to těm, kdo se stanou vlastníky a ublíží těm, kdo by ty statky chtěli užívat zdarma. Když ji zruší, zase naopak.

Dokonce i hypotetická úplně ideální vláda, která by nepodléhala žádným zájmům a žádným lobbistům, by každým svým rozhodnutím někoho podpořila a někoho jiného poškodila. Přesto vláda různá rozhodnutí dělá a dělat musí. Jsou potřebné pro rozvoj země i pro docela obyčejné přežití.

V čem se liší obyčejné vládní rozhodnutí od vyhlášení práva? V čem se liší rozhodnutí podpořit bytovou výstavbu od vyhlášení práva na bydlení? Vůbec v ničem. Jde jen o formulaci. Vláda tím říká, že je odhodlána určitým způsobem postupovat. Pokud vláda změní názor nebo pokud je vláda vyměněna, právo automaticky zaniká.

Konzervativní obavy vycházejí z toho, že by snad někdo mohl vládu přinutit, aby ten program realizovala i proti své vůli. To je ale v principu nemožné. Pokud by existoval někdo schopný poroučet vládě, byl by skutečným vládcem on sám.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.