Druhý pohled z 11.10.: Mezi analýzou a mravním rozhořčením

Před pár dny jsem doporučoval přednášky profesora Slavíčka o vědě a někteří mě upozornili, že nejspíš bude mít naprosto příšerné politické názory, soudě z toho, v jaké společnosti se pohybuje. Možná mají pravdu. Nicméně nedoporučuji ho kvůli jeho politickým názorům ani kvůli jeho rodinnému životu ani kvůli jeho fyzické kondici. Doporučuji ho, protože je to člověk, který přemýšlí o tom, jak by měl provádět výzkum, aby vedl k pravdivému poznání a byl užitečný daňovým poplatníkům. Přemýšlí o tom velmi zajímavě a dokáže to zábavně prezentovat.

Dnes upozorním na jeden jeho drobný postřeh, který pro mé čtenáře asi nebude nijak nový. A sice, že v přednášce o podvodech ve vědě upozorňuje, že nemoralizuje, nýbrž se snaží podvodné praktiky systematicky pozorovat, analyzovat, chápat jejich příčiny atd.

Není to drobný rozdíl v terminologii. Je to naprosto zásadní rozdíl v přístupu.

Když moralizuju, tak si užívám mravní postoj, že já jsem něco lepšího. Nijak ale nepřispívám k nápravě. Leda snad tím, že to mne samotného motivuje, abych se takové věci nedopouštěl. Dokonce mohu někde v hloubi mysli cítit uspokojení nad tím, že svět je tak zkažený a já jsem o tolik morálnější než ostatní.

Když jev chladně analyzuji, pak jsem na cestě rozumět jeho struktuře, kořenům a příčinám. Pak mohu přesně definovat, jaké škody působí. Mohu navrhovat a porovnávat různé možnosti, jak ty škody zmírnit nebo dokonce jak vymýtit ten konkrétní typ amorálního jednání.  Mohu přemýšlet, který z těch návrhů vyvolá jiné nežádoucí chování.

Zkrátka, studené pozorování je pro ty, kdo chtějí ty jevy odstraňovat. Rozhořčení je pro ty, kdo se chtějí cítit lépe.