Druhý pohled z 12.10.: Blízko civilizačního zlomu?

Možná znáte tezi doktora Hejlka (filosof, jazykovědec a můj kolega z jugmannky), že jsme občany jiné civilizace, než jaká byla v Evropě do osvícenství. Té staré říká „křesťanská civilizace“, té současné „atlantická civilizace“. Na první pohled to zní absurdně, protože se pořád jedná o stejné národy, nicméně při pozornějším zkoumání musíme dát doktoru Hejlkovi za pravdu. Se středověkou společností nesdílíme ani životní styl ani hodnotový systém ani způsob organizace společnosti. Vlastně s nimi nesdílíme vůbec  nic, kromě vyloženě všelidských věcí, jaké sdílíme i s lidožrouty na různých ostrovech. V mnoha ohledem máme mnohem blíž k současné čínské nebo indické civilizaci než k našim prapředkům z doby Karla IV. nebo husitských válek.

Cítíme se středověkým světem určitou sounáležitost, protože téměř všechno, co je pro nás důležité, vyrostlo v jejich světě – základy vědy, idea rovnosti všech lidí, hodnoty  jako osobní svoboda apod. Středověká civilizace zrodila něco, s čím později nedokázala žít, a co vedle k jejímu nahrazení. Je to přirozený běh věcí.

Doktor Hejlek ovšem předpokládá, že i naše civilizace je na konci životního cyklu. Západní část bude pohlcena islámem, z východní vyroste něco nového. Jenže takový civilizační zlom, to předpokládá nějaké zásadně nové myšlenky, zásadně nový pohled na svět, nový způsob organizace společnosti. A to tak, aby vzniklo něco stabilního.

Vzniká něco takového na Západě? Možná to jenom nevidíme.