Druhý pohled z 4.11.: O smyslu emisních povolenek
Čím víc emocí se víří kolem emisních povolenek, vím víc se ztrácí základní porozumění, o co vlastně jde. Shrnuji proto aspoň to nejdůležitější.
Za prvé. Základním smyslem emisních povolenek je dosáhnout toho, že lidé budou méně jíst, méně svítit, méně topit, méně jezdit autem atd. Je absurdní stěžovat si, že někdo nebude mít na topení. To je přece cílem celé té akce – způsobit, že lidé nebudou mít na topení. Pokud by mohli i po za vedení povolenek topit jako předtím, byly by úplně zbytečné.
Za druhé. Existují v zásadě tři způsoby jak toho dosáhnout.
PŘÍDĚLOVÝ SYSTÉM. Ten by znamenal, že po spotřebování určitého objemu energií vás prostě odpojí a po projetí určitého počtu kilometrů vám nikdo neprodá žádný benzín. Byla by to úprava asi nejspravedlivější, ale administrativně náročná a zranitelná vůči podvodům.
ZDANĚNÍ ENERGIÍ. To bylo samozřejmě provedeno. Emisní povolenky jsou vlastně ještě druhé komplikovanější zdanění. Proč nebyla prostě zvýšena sazba? Pravděpodobně proto, že by vládám zůstavala odpovědnost a byly by pod tlakem, aby daně snížily. Vůči cenám emisních povolenek je vláda bezmocná.
POVOLENKY. Povolenky jsou kompromisem mezi klimatickým aktivismem a teorií minimálního státu. Vychází z přesvědčení, že o tom, kdo má kolik spotřebovat, nemají rozhodovat úředníci, nýbrž trh. Trh má zajistit, že povolenky se dostanou k tomu, kdo je nejužitečnější pro ostatní. A kde se v tom berou spekulanti? Podle neoliberální ekonomické teorie jsou spekulanti a obchodníci užiteční, protože způsobí, že se povolenky dostanou k těm nejpotřebnějším rychleji. Problém je ale v tom, že svět se neřídí podle ekonomických teorií. Trh nefunguje tak, že by se povolenky dostaly k těm nejpotřebnějším a zprostředkovatelé si vzali nějaké rozumné procento. Funguje tak, že spekulanti vyženou cenu do nehorázných výšin. Na rozdíl od dvou předchozích variant se stát vzdává možnosti situaci řídit. Nemůže snížit daň ani zvýšit příděly.
Připomínám ovšem, že to není proti smyslu emisních povolenek. Naopak. Čím dražší, tím lépe plní svůj účel.
Ke glose pana Hampla bych rád přičinil toto: Stephan Schmidheiny ve své knize Changing Course hovoří podrobně o dnes tolik frekventovaném pojmu „udržitelný rozvoj“. V roce 1992 tento podnikatel založil organizaci největších společnosti světa – World Business Council for Sustainable Development – WBCSD a ve své knize Changing Course popsal chování podnikatelů v tomto směru a akcentoval jejich odpovědnost za tři pilíře podnikání – Zisk, Sociální a Ekologický aspekt. K tomuto hnutí se připojili i čeští generální ředitelé významných podniků metalurgického, chemického, papírenského a dalších podniků a založili Českou radu pro trvale udržitelný rozvoj. Taky se zapojili do mezinárodní spolupráce. To vše bez tlaku aktivistů, bez tlaku státních orgánů (které tuto činnost podporovaly), bez regulatorních nařízení nejmoudřejšího centra. Prostě jako produkt zdravého rozumu odpovídající stupni evoluce, na který jsme se právě dostali. Tam se také objevila snaha internalizovat ekologické náklady. Ovšem zvolená cesta „povolenek“ na trhu je ta nejhorší, které jsme se mohli dočkat. Nepovede k ničemu jinému než ke spekulaci a ožebračení lidí.
Je to další excelentní příklad toho, kdy tzv. „volný trh“ vše nevyřeší. Na pořad dne nastupují „žebračenky“ pro lidi, kteří se dostanou do tísně a které bude stát „přerozdělovat“. Včera v ČT24 jsem se dočetl „povzbudivou“ zprávu o tom, že o jednotnou dávku už požádalo více než 200 ts. lidí. Jaký úspěch, jaká radost. A teď ještě přibudou povolenkáři. Takže až bude o podporu žádat každý desátý občan, to budeme považovat za úspěch?? Opravdu?? Není žádný rozdíl mezi tolik kritizovanou SPK – Státní plánovací komisí za socialismu a tímto „novým úžasným“ nástrojem „volného trhu“.
Podobně je tomu v jiných oblastech životně důležité infrastruktury, které ve slepé víře o všemocné ruce trhu stát předal do rukou soukromníků jako jsou – voda a energie. Jak se přesvědčujeme – nefunguje to a platíme čím dál tím více. Protože jsme v Česku „papežštější než papež“, tak jsme v čele evropské tabulky.
Že trh přestal fungovat dokazuje i chování USA, kdy president Trump jezdí po světě a „vyjednává“ výši cel a odstraňování jiných tarifních omezení ohrožujících ekonomiku zemí.
Je to další důkaz toho, že musí nastoupit zdravý rozum a musíme sestoupit z nebeských výšin nejrůznějších vír – tu v záchranu planety, tu v ohrožení bezpečnosti (vedoucí k děsivé militarizaci), tu v záchranu občanů celého světa, kterým se doma nelíbí a emigrují za lepším do Evropy, tu v záchranu občanů v dalekých zemí, kterým se nedostává potřebné svobody a demokracie. A kterou jsme rozhodnuto tam dopravit i zpravodajskou a vojenskou silou.
Trump a jeho nejbližší spolupracovníci vyvolali velký poprask proto, že se objevily přesně ony osobnosti, na které jsme „byli zvyklí“ v minulých desetiletích. Skutečné osobnosti a nikoli panáčci, kteří nemají vlastní vizi, nemají ani potřebné vzdělání a životní zkušenosti, kteří si z politiky udělali byznys, kteří se schovávají jeden za druhého a společně za „spojenectví“. Dokud neodejdou, nic se nezmění. Kromě změn k horšímu až nejhoršímu. A toto se odehrává v procesu trvalé debilizace společnosti na které mají obrovskou zásluhu také média. Bude to velmi těžký úkol a musí nastoupit rozhodná ruka. Nebude se to líbit.