Druhý pohled z 1.12.: Kdo by stál o bohatou Argentinu

Před pár dny jsem napsal, že jestliže před časem bylo možné pokládat argentinského prezidenta za ekonomickou hvězdu, v tuto chvíli je už jasné, že je to naopak. Převzal chudou a rozvrácenou zemi, všechny problémy prohloubil a v těchto dnech to završuje ekonomickou vlastizradou. Předává obrovské argentinské nerostné bohatství Spojeným státům americkým – výměnou za podporu svého udržení u moci.

No jo, ale co tedy měl dělat?

Třeba tohle. Vybudovat domácí argentinské kapacity na těžbu a zpracování lithia a mědi. Postavit další fabriky, které by těch surovin využívaly pro své produkty. Pokud není v Argentině dost expertů (což asi není), tak pozvat cizince. Ale tak, aby pracovali jako zaměstnanci v argentinských podnicích. Nezvat je jako majitele. Momentálně má Argentina skvělou příležitost, protože se hroutí německá ekonomika, je šance přetáhnout tisíce technických expertů a kam jinam by mohli Němci namířit než do Argentiny? Jak by se s tím dalo pracovat! Ale zároveň dávat pozor, aby se z Němců nestala nová vládnoucí kasta a investovat do odborného růstu domácích lidí.

Je v zásadě lhostejné, co z toho by bylo státní a co by patřilo argentinským podnikatelům. Milei jako pravicový politik by nejspíš dával přednost soukromému sektoru a je to zcela legitimní. Pokud by stát vytvářel rámec a byl schopen zabránit prodejům do ciziny.

Samozřejmě by to vyžadovalo obrovskou soustavnou práci a lidé, kteří by to řídili, by toho museli hodně umět. Museli by i vydržet chvíle, kdy se něco nepovede. Tedy hodně zarputilosti a odhodlání. Taky by to znamenalo, že argentinský prezident bude v cizině vůbec populární. Kdo by stál o bohatou Argentinu. Jenže to by byl úkol pro úplně jiné typy osobností než pro influencera pobíhajícího se zlatou motorovou pilou.

Na někoho takového Argentina teprve čeká. Stejně jako na něj čeká Česká republika.