Druhý pohled z 18.12.: Úplně nejhorší forma vlastnictví

„A je v zásadě lhostejné, jestli je manažer pod tlakem investorů nebo revoluční rady v nějakém socialistickém systému,“ napsal jsem nedávno do jednoho delšího textu. A až zpětně jsem si uvědomil, že to není tak úplně pravda.

Mnohé mají ty dvě varianty společného. Například to, že manažeři investičních fondů ani členové politbyra zpravidla vůbec nerozumějí tomu kterému oboru. Nebo to, manažeři investičních fondů i členové politbyra vyžadují nesmyslné ideologické tanečky. Nebo stejný sklon ke korupci – obě ty skupiny občas požadují kšefty pro své kamarády, pracovní místa pro své milenky apod.

Nicméně v něčem se ty varianty liší. Sověty a revoluční rady zpravidla tlačí na maximální objem produkce, zatímco investiční fondy na maximální zisk. To vede k úplně jinému nasměrování rozvoje a vede to k preferenci jiných lidských typů. Technik, technolog, konstruktér či pracovitý dělník dokážou snadněji najít symbiózu s režimem, který chce vyrábět rychle a hodně než s režimem, který tlačí na zisk bez ohledu na objem a kvalitu produkce.

Není pravda, že stát by byl nejhorší hospodář. Nejhorším myslitelným hospodářem jsou investiční fondy. Horší forma vlastnictví se patrně v dějinách neobjevila.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.