Druhý pohled z 10.1.: Třetí dogma konzervatismu: Chvála trpělivosti

Pojďme se podívat na další dogma hlubokého konzervatismu, respektive další díl seriálu. Připomínám, že hlubokým konzervatismem myslím takový pohled na svět, který není jen odmítnutím současných liberálních výstřelků, ale směr filosofické filosofie, který se formoval během 19. století jako výraz odporu proti osvícenství. (více zde)

První dogma říká, že člověk je padlá bytost. Každý člověk je svou podstatou beznadějně zkažený. Snažit jej povzbuzovat nebo převychovávat k dobrému jednání nepomáhá. Pomáhají jenom přísné tresty. Když není přísnost dostatečná, vyplave na povrch lidská zkaženost a lidé se k sobě chovají tak, že se život stává nesnesitelným (více zde).

Druhé dogma říká, že vážnější společenské problémy jsou principiálně neřešitelné. Co může při povrchním pohledu působit jako řešení nebo zmírnění, to je ve skutečnosti pouze přehození těch problémů na jinou skupinu lidí (zpravidla takových, co se nemohu bránit), případně se podaří problém na čas schovat, ale v budoucnu propukne o to palčivěji. (více zde).

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.