Druhý pohled z 18.1.: Intelektuální kolonialismus

Centrum ovládá periférii mimo jiné tím, že dokáže periférii vnutit svůj pohled na svět. Někdy tak, že oficiální názory metropole jsou přebírány místními elitami, ale jindy třeba tím, že různé „vlastenecké alternativy“ naprosto nekriticky přebírají konspirační vyprávěnky z anglosaského prostředí.

Jenže občas to není jen otázka celkových politických názorů, ale konkrétní analýzy. Třeba tohle:

„Z geopolitického hlediska byl komunismus tím nejlepším, co se Spojeným státům mohlo stát, protože demograficky i ekonomicky zmrzačil dva státy, které byly nejlépe schopny jim konkurovat — Rusko a Čínu.“

Neuvěřitelně povrchní a neuvěřitelně hloupé. I když nebudeme bagatelizovat dopady marxistických tyranií na obyvatelstvo, nelze popřít, že marxismus Rusku i Číně posloužil jako nástroj rychlé modernizace. Bez marxismu by neuhájili samostatnost, bez marxismu by tam nevyrostl průmysl. Obě obrovské země by zůstaly západními koloniemi a dost možná by jejich etnika byla vyhlazena.

To je úplně jiná situace než u nás, kde průmyslová revoluce a celková modernizace proběhly už dříve.

Za tím omylem je v centru všeobecně rozšířená představa, že být jejich kolonií je čest a že se kolonizovaní domorodci mají úžasně a že jsou vlastně podivíni, že se jim to nelíbí. To se dočteme nejen u neokonů typu Fukuyamy, ale třeba i třeba u Johna Mearsheimera. Když žijete v centru, tak to prostě máte zažrané pod kůží.

To důležité a těžké je plně využívat intelektuální analytické nástroje a nepřevzít jejich předsudky.