Druhý pohled z 21.4.: O moderní rovnosti od přírody

Včera jsem se zmínil, že „vzhledem k neprostupným bariérám mezi třídami fakticky neexistuje jiná šance, jak se vymanit z kolotoče starostí, složenek, nejistoty a neustále klesající životní úrovně“ (než stát se milenkou boháče), což by mohlo vyvolat dojem světa, kde jedni žijí skvělé životy a druzí ubohé, mizerné životy. Je důležité tuto formulaci uvést do kontextu.

Ano, bohatí žijí v průměru déle, těší se lepšímu zdraví a jsou více spokojeni se svými životy, mají krásnější manželky atd. Je to rozdíl statisticky průkazný, nicméně není to rozdíl nebetyčný. Kombinace biologie a moderní společnosti vytváří přirozenou bariéru proti příliš velkým třídním rozdílům. I když jsme nesouměřitelní co do majetku a příjmu, jiné rozdíly jsou překvapivě malé.

Každý můžeme mít jiné preference, ale nakonec nám jde všem o totéž. Chceme žít dlouhý a šťastný život, ať už to štěstí hledáme jakkoli. A kdybychom si mohli vybrat, raději kratší a šťastný než dlouhý, plný trápení.

Dávají v tom peníze boháčům výhodu? Jednoznačně ano, ale není to výhoda nekonečně velká. Mají lepší lékařskou péči, mohou se vyhnout třeba pobytu v nezdravém prostředí a v průměru žijí déle. Ale není to život dvojnásobný. I oni jsou zranitelní stejně jako my a podléhají náhodě. Jak vidíte na mém příkladu, v zásadě bezvýznamný a nemajetný učenec může žít déle než vlastník největší investiční skupiny v zemi. Už jsem ho přežil o rok a mám slušnou šanci, že ho přežiji o desítky let. Možná jednou přijdou technologie, které prodlouží bohatým život o celá staletí, ale zatím tu takové technologie nejsou.

A k tomu ještě důležitějšímu – k životnímu štěstí. Statistika říká, že bohatší lidé jsou se svými životy spokojenější, což jim určitou výhodu dává. Ale třeba radost z přítomnosti blízkého člověka prožívá stejně bohatý i chudý. Ani blažený pocit z dobrého jídla se neznásobí tím, že vám ho vaří nejlepší kuchař na planetě. Náš mozek má určitý strop, jak skvěle se můžeme cítit, a toho můžeme dosáhnout všichni.

Zkrátka, superbohatí mají výhodu, ale jen omezenou.

To ale platí pro moderní společnost. Kdybychom se měli vrátit do předmoderních dob, kdy chudinské masy zažívaly hladomory, brutální násilí, mučení a život v neustálém strachu a úzkosti, a kdy každodenní život byl natolik vyčerpávající, že fakticky nezbýval prostor pro citový život, v takovém prostředí by se biologické omezení nerovností neuplatnilo.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.