Druhý pohled z 6.2.: Poučitelní a nepoučitelní

Když od ostatních dostaneme zpětnou vazbu, že něco děláme špatně, někteří o tom přemýšlejí, poučí se a zlepší se. Jiní se akorát vztekají a pokračují pořád stejně. To je na první pohled nezajímavý banální poznatek. Jenže ve skutečnosti to není tak jednoduché, že by se každý mohl libovolně rozhodnout, jak na kritiku zareaguje. Máme různé schopnosti. A také různou schopnost reagovat na výtky zlepšením.

U nás málo známý nizozemský sociální psycholog Gerben A. van Kleef to zkoumal více než deset let a zjistil následující:

• Sebevědomí lidé se v takových situacích zlepšují mnohem více než lidé s nízkým sebevědomím. Sebevědomý člověk totiž nemá problém uznat, že něco udělal špatně, aniž by to poškodilo jeho ego.
• Lidé, pro které je důležité učit se stále nové věci (což obnáší i ochotu opouštět dosavadní přesvědčení a zvyky), se zlepšují mnohem víc než lidé, kteří žijí v obranném postoji.
• Lidé s vysokým respektem k autoritám se zlepšují mnohem víc než rebelové. Prostě proto, že rebelové neberou kritiku dost vážně.
• Emočně stabilní lidé se zlepšují mnohem víc než lidé nestabilní a rozháraní. Rozháraní lidé příliš často propadají úzkosti nebo naopak vzteku vůči kritikům. Takové emoce dlouho doznívají a brání efektivní analýze i práci na sobě.
• Lidé, kterým méně záleží na mínění okolí, se zlepšují rychleji než ti, kterým na názoru ostatních záleží hodně. Prostě proto, že na kritiku nereagují hněvem – ať už ventilovaným, nebo skrývaným.
• Lidé, kterým hodně záleží na samotné práci, se zlepšují rychleji než ti, kteří ji dělají hlavně kvůli penězům nebo jiné odměně.

Netvrdím, že je to přehledné a logické. Ale takhle to prostě vyšlo ve van Kleefových experimentech.

Také to neznamená, že se dokážeme rychle změnit a stát se sebevědomými, otevřenými novotám, s vysokým respektem k autoritám a podobně. Je ale užitečné být si vědom svých silných i slabých stránek a toho, co od sebe můžeme reálně očekávat.

A především připomínám, že se nedělíme na sebevědomé a lidi s nízkým sebevědomím, otevřené novotám a zabedněné a podobně. Drtivá většina z nás je někde mezi těmito krajními polohami.