Druhý pohled z 10.2.: Obrana před luxusem

Člověka můžete zbídačit několika způsoby. Jeden spočívá v tom, že mu zabavíte majetek nebo snížíte příjem. Stejně účinná je však i jiná cesta: vytvoříte atmosféru, v níž se jeví jako naprosto nutné vlastnit nějakou drahou věc nebo využívat luxusní službu, která dříve nechyběla. Stejný příjem jako dříve je najednou nedostatečný. A i kdyby člověk sám tomuto tlaku nepodlehl, nebude mu to nic platné, pokud jeho manželka, děti i přátelé věří, že lyžování v Rakousku je povinnou součástí života a že kdo nemá na dva týdny v Kaprunu, je jen ubohý zoufalec. A podle toho s ním jednají.

To je něco, co sociální programy zanedbávají, ale rozhodně by zanedbávat neměly. Pokud připustíme, aby byl veřejný prostor zaplavován propagandou, která tvrdí, že bez luxusu nejste nic, nebudou žádné sociální dávky dost vysoké. A tvrdit, že takovou propagandu může regulovat trh, není jen hloupé, ale přímo absurdní.

Prvním a základním bodem je regulace reklamy. Třeba v Maďarsku se platí zvláštní daň z reklamy už od roku 2014. Předloni byla na nátlak Evropské komise pozastavena, ale od letošního července znovu vstoupí v platnost. Mezitím podobnou daň v tichosti zavedlo Rakousko.

Existují však i jiné možnosti. Pokud je například filmová tvorba financována ze státního rozpočtu, mělo by být samozřejmostí, že luxusní životní styl nebude zobrazován jako norma. V tuto chvíli nejde ani tak o efektivitu a přiměřenost jednotlivých opatření, jako spíš o to, aby si ti, kdo rozhodují, začali uvědomovat, že to opravdu je problém.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.