Druhý pohled z 14.2.: Jak číst výzkumy

Psycholog Steve Stewart-Williams publikoval hezký článek, v němž mimo jiné přehledně shrnuje rady, jak přistupovat k psychologickým výzkumům. Podle mého soudu se to dá dobře aplikovat na každý společenskovědní výzkum.

I když výzkumníci nadšeně ohlašují, že se něčeho dobrali, můžeme si ponechat určitou skepsi. Vždy je to měřeno na specifických lidech, vždy je použita konkrétní výzkumná metoda. Vždy je velmi problematické, zda se dá výsledek aplikovat na všechny lidi ve všech situacích. I když to výzkumníkům připadá krystalicky jasné.

Pokud ale více výzkumů poskytne podobný výsledek (nemusí být stejný, stačí podobný), pak bychom to měli brát velmi vážně.

Pokud různé studie poskytují nejasný obraz (každá říká něco trochu jiného), pak tam pravděpodobně nějaký efekt bude, ale nebude příliš významný. Když jeden výzkum říká, že inteligentnější lidé jsou v životě šťastnější, a druhý, že jsou méně šťastní, pak tam nejspíš bude nějaká souvislost, ale poměrně malá. Když ji budeme pro zjednodušení ignorovat, nedopustíme se významné chyby.

Za čtvrté: čísla berme jako odhady, nikoli jako přesné údaje. Podstatné je, že mladé liberálky trpí depresemi mnohem častěji než mladé konzervativky. Jestli v nějakém výzkumu vyšlo 3,8× častěji nebo 4,2× častěji, to je málo důležité.

A pátou zásadu dodávám já. Dívejte se, zda ta která studie prošla recenzním řízením. I recenzní řízení občas propustí chybu, ale ty úplně nejhorší pitomosti neprojdou. Novinové články a historky na sociálních sítích žádný filtr nemají.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.