Druhý pohled z 24.2.: K politickým důsledkům rentiérství

Ve včerejší a předvčerejší poznámce jsem se (s odkazem na Ilonu Švihlíkovou a další) pokusil ukázat, že problém šíleného progresivistického řádění není ani tak v chybných teoriích a hloupých nápadech (ty patří k životu), ale v tom, že jsou prosazovány se strašlivým fanatismem a že za nimi stojí obrovská finanční a politická síla. A že ekonomickým základem té síly je rentiérství, které zároveň vytváří ekonomický zájem, o nějž se ten fanatismus opírá.

Existuje samozřejmě i opačné vysvětlení. V tom opačném vysvětlení hrají zájmy kapitálu jen okrajovou roli, nebo je kapitál dokonce obětí progresivistických skupin. Podle takových výkladů není problémem fanatismus, nýbrž špatné nápady. Kdyby někdo zastával se stejným fanatismem správné nápady, bylo by to vlastně skvělé. Řešení má tedy spočívat v tom, že se špatné myšlenky zlikvidují i s kořeny. Často je to ještě doplněno motivem, že se s lidmi nezachází dost přísně a mají příliš vysokou životní úroveň, takže si vymýšlejí hlouposti.

Prostě proti sobě stojí dvě vysvětlení, která se vzájemně vylučují. Pokud je správné to rentiérské, má to ovšem spoustu důsledků i pro probíhající politické spory.

Znamenalo by to například, že základní brzdou, která současné koalici brání prosadit zásadnější systémové změny, není Babišova nerozhodnost, nýbrž to, že ekonomické představy Motoristů jednoznačně obhajují rentiérský model ekonomiky. Stejně to vidí Svobodní i ekonomičtí experti SPD (Mach, Ševčík, Šichtařová). Paradoxně je to větší problém než to, kdo vystrčí jakou vlajku.