Druhý pohled z 26.2.: Od urozenosti k chátrovitosti

Dnes naposledy o dobývání renty a rentiérství, což je politickým i ekonomickým protikladem produktivní práce podnikatelů i jejich zaměstnanců. Rentiérství dokáže vytvořit masivnější přerozdělování než jakýkoli socialistický režim. A dokáže získat takovou sílu, že vytváří a vnucuje představu, že toto přerozdělování je jakýmsi přirozeným stavem, zatímco nepřirozené jsou naopak snahy je zmírnit.

Poválečné západoevropské režimy byly tak úspěšné proto, že se hodně pracovalo a málo spekulovalo se zděděnými aktivy. Současné režimy jsou tak zoufalé proto, že jejich základem je renta a výroba je něčím okrajovým. Jedním z nutných důsledků tohoto stavu je progresivistické běsnění.

Samozřejmě se na to dá pohlížet i z druhé strany. V nesmírně vzdálených časech před průmyslovou revolucí mnozí lidé věřili, že když se někdo narodil tak, aby mohl žít ze zděděného majetku, je to důkaz, že se jedná o kvalitnější osobu. Označovalo se to výrazem „urozenost“. Profesor Budil ve své nedávné přednášce připomněl, že ještě v Anglii 19. století mohl být za gentlemana považován jen ten, kdo nemusel pracovat. Thorstein Veblen ve své slavné knize Zahálčivá třída (1898) popisuje, jak někteří lidé tajně pracují a přitom předstírají zahálku, aby byli pokládáni za dostatečně vznešené.

Nicméně tehdejší společnost z toho aspoň něco měla. Ti lidé měli dostatek času a prostředků, aby pěstovali dobrý vkus a vzdělanost, obdivovali umění, předváděli vybrané chování, ale také se učili strategickému myšlení. Byli tedy lépe připraveni pro některé úkoly a do určité míry kultivovali celou společnost. Možná vám připadá, že většina společnosti za to platila příliš vysokou cenu, ale bylo to lepší než nic.

Jenže co se společností renty, jejíž příjemci a správci se chovají tak, jak bylo dříve označováno výrazem chátra?