Druhý pohled z 1.3.: O britské parodii na konzervatismus
Na Neviditelném psu napsal autor s pseudonymem Panikář toto (dle mého soudu velmi výstižně): „Tito angličtí ‚blue-collar‘ dělníci jsou v porovnání s průměrným Čechem neuvěřitelně pasivní, nevzdělaní, apatičtí, morálně zdevastovaní a jejich mentalita má dnes bohužel blíž k lidem z vyloučených osad na Slovensku než k hrdému národu mocného Albionu.“
Je to jeden z důvodů, proč islamizace probíhá tak snadno (zdaleka ne důvod jediný) a proč jsou lidé jako Tommy Robinson tak osamělí.
Jak to méněcenné obyvatelstvo vlastně vzniklo? Anglická dělnická třída vždy byla poněkud hrubá, ale nebyla neschopná ani nevzdělaná. Mimo jiné i v důsledku kastovní povahy britské společnosti. Když se v dělnické rodině narodil někdo schopný, měl mnohem nižší šanci dostat se nahoru než v jiných zemích.
Morální devastace vznikla tak, že si jedna premiérka – dodnes hrdinka konzervativních kruhů – nechala namluvit, že chlapi z fabrik, hutí a dolů ohrožují svobodu, a tak nechala ty doly a fabriky zavřít. Bez práce se úplně zhroutila kultura dělnické třídy, její životní styl i její schopnosti. Přišla generace, která už neviděla své otce jako poctivé lidi, co tvrdě pracují a na tom zakládají svou sebeúctu. Viděla jen zlomené zoufalce na dávkách.
Velká Británie se z toho už nikdy nevzpamatovala.
Věřím, že kdyby ta premiérka viděla, co způsobila, zděsila by se. Měla to štěstí, že zemřela včas, a mohla si namlouvat, že ty důsledky vlastně nejsou nebo že nesouvisejí s její hospodářskou reformou. Jenže dnes je rok 2026 a prosazovat ty samé věci, říkat tomu konzervativní politika (a důsledky připisovat domnělému neomarxistickému spiknutí), je výrazem vrcholného cynismu.
