Druhý pohled z 31. 3.: Úskalí otevřenosti a poctivosti

Další kolo Epsteinovy aféry už odeznívá, ale ta věc s námi nejspíš zůstane natrvalo. Desítky let budeme slýchat, že ten nebo onen se určitě účastnil pedofilních orgií a je kvůli tomu vydírán. Univerzální zdůvodnění čehokoliv.

Nicméně vyšlo také pár zajímavých článků a objevilo se několik zajímavých témat. Kupříkladu stanfordská profesorka Alice Evansová napsala působivý text, v němž přirovnala reakci politické třídy k reakci britských úřadů na řádění pákistánských znásilňovacích gangů a k reakci katolické církve na případy zneužívání dětí. Vyjádřila přesvědčení, že tutlání a zlehčování působí obrovské škody a vytváří nedůvěru. Když už takový případ nastane, měl by se řešit rázně a transparentně.

Na první pohled to zní skvěle, jenže to vůbec nepočítá s tím, že máte nějaké nepřátele. Pokud totiž přistoupíte na metodu „rázně a transparentně“ bez hranic, je téměř jisté, že vaši protivníci začnou vytvářet falešná obvinění. Ta budou obtížně rozeznatelná od skutečných, budou takto odstřelovat vaše strategické lidi a na každý pokus o důkladné prošetření se zvedne vlna pokřiku, že zlehčujete. Nakonec vás může vaše poctivost a čistý přístup úplně zničit. A druhá strana stejně neuzná, že jste jednali poctivě.

Konec konců tu máme příklad Maďarska, kde vzali pedofilní aféru velmi vážně a přistoupili k ní naprosto zásadově. Z politiky muselo odejít i několik lidí, kteří se o ni otřeli jen velmi okrajově a nejspíš nevědomky. Právě z toho vzešel Peter Magyar.

Zkrátka, ta věc je neřešitelná.