Druhý pohled ze 4.4.: Myšlenkový ping-pong

K dotazům, jak se to, co píšu, vztahuje k myšlenkám profesora Ivo Budila. V řadě bodů se díváme na stejné věci z různých stran. Třeba jeho koncept „kognitivní netolerance“ v podstatě odpovídá tomu, co píšu o racionalitě. Ovšem s tím, že on se víc zabývá společenskými důsledky, zatímco já víc rozebírám, v čem ta racionalita vlastně spočívá.

Nicméně k tomu podstatnějšímu. Před pár lety byla hlavním tématem migrační krize. I dnes je migrace z islámského světa stále jednoznačně nejpalčivějším a nejnaléhavějším problémem, který Západ řeší, nicméně už není v takovém centru pozornosti. Douglas Murray tehdy v knize Podivná smrt Evropy podal výstižný popis toho, co se děje, ovšem jeho závěrem bylo, že Evropa ztratila vůli k životu. To je neurčitá fráze, která neznamená nic konkrétního. Pátral jsem tedy hlouběji a výsledkem je kniha Prolomení hradeb (nyní dostupná ve verzi Dvojka). Ukázal jsem v ní, že elita vládnoucí v západním světě je svým psychologickým profilem, způsobem chování i myšlenkovými schématy úplně jiná než lidé, kteří tvořili vládnoucí elitu do 80. let (i když třeba pocházeli ze stejných rodin).

Neposkytl jsem ovšem vysvětlení, proč se ta elita tolik změnila. Nabídl jsem jen pár vodítek. Třeba tvrzení, že je za tím převaha velkých organizací a jejich nadnárodní povaha. Dosud mám za to, že jde o postřehy správné, nicméně nedávají úplné vysvětlení.

Světlo do toho vnáší vysvětlení profesora Budila, který se už několik let zabývá rozdílem mezi produktivním a spekulativním kapitalismem. To totiž vysvětluje, proč spekulativní kapitalismus vytváří jinou elitu než ten předchozí, produktivní. Jestli chcete vidět ten rozdíl, pusťte si video betonového krále Tomáš Březina – prototypu vládce ze staré doby.

V posledním roce se Budil soustředí na rozdíl mezi latentním a manifestním kapitalismem. Latentní víceméně odpovídá produktivnímu, zatímco manifestní spekulativnímu. Podstatné ale je, že v systému latentního kapitalismu rozhoduje politická moc, zatímco v systému finančního kapitalismu rozhoduje moc finanční. Manifestní kapitalismus vede k likvidaci produktivních odvětví a k nahrazování tradičních elit (lidí často nelítostných až psychopatických, ale nesmírně schopných) novou aristokracií (tedy blbečků s davovým chováním).

Nicméně ta hlavní otázka je před námi: jak obnovit produktivní průmyslový kapitalismus, respektive jak najít něco nového, co bude obsahovat jeho pozitivní stránky. V tom nejsme nijak výjimeční. Dokonce i Evropská komise chce zvyšovat podíl průmyslové výroby na evropském hospodářství. Nikdo ale neví, jak toho dosáhnout.

Což není žádné velké neštěstí. Před řešením každého zajímavého problému bylo období, kdy nikdo nevěděl, co s tím.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.