Příliš snadná dialektika
Před pár dny jsem absolvoval jednu diskusi a přistihl jsem se, že opakovaně říkám „ono je to složitější“. Snad každých pár minut. Třeba že muslimové přinášejí na Západ raně středověkou mentalitu, ale zároveň islamizaci účinně prosazují vzdělaní, kultivovaní muslimové, kteří často vystudovali evropské univerzity, mají přehled o módních trendech atd. Nebo že islamizace znamená pohromu pro židovské komunity a zároveň že židovské komunity islamizaci Evropy aktivně podporují.
Nicméně těch zdánlivě rozporných zjištění je celá řada:
- Digitální komunikace zvyšuje propojenost lidí a zároveň ji snižuje.
- Regulace chrání trh a spotřebitele a zároveň deformuje trh a poškozuje spotřebitele.
- Úzkost zvyšuje výkon a zároveň ho snižuje.
A tak dále. Takových rozporných zjištění existuje nepřeberně. Marxismus to řešil „dialekticky“ – tedy tvrzením, že jev je vnitřně rozporný a obsahuje obě tendence zároveň. Na první pohled to zní velkolepě, ovšem má to háček. Jakmile akceptujete, že protichůdná tvrzení mohou být pravdivá zároveň, ztratíte schopnost rozlišovat pravdivé od nepravdivého.
Až posledním generacím psychologů a někdy i sociologů se daří tyhle věci rozplétat. Klíčem je detailní analýza. Tak třeba pojem „digitální komunikace“ je zastřešující označení pro mnoho různých jevů, z nichž některé zvyšují propojenost lidí a jiné ji snižují. Pojem „regulace“ je zastřešující označení pro mnoho různých opatření, z nichž některá spotřebitele chrání a jiná poškozují.
Jenže to je hodně pracné. Mnohem pracnější než se pro něco nadchnout.