Druhý pohled z 20.4.: O selektivním soucitu
Není tomu tak dlouho, co tiskem probíhaly šílené zprávy o tragickém konci Kurdů v Sýrii. Opuštěni všemi, odzbrojeni a vydáni na milost Šarovu režimu (jiný výraz pro Al Kajdu), což v praxi znamená zatýkání, mučení, znásilňování a občasné zabíjení. Ty zprávy vyvolaly určitý smutek a rozhořčení. Což bylo nebohým Kurdům úplně k ničemu.
Nicméně alespoň se o tom vědělo. Oproti tomu zůstalo úplně opomenuto, že režim íránských ajatolláhů podniká v posledních dvou měsících soustavné útoky (stovky raket a dronů) na kurdské oblasti i na ty íránské Kurdy, kteří utekli za hranice do Iráku. Ty útoky jsou naprosto bezdůvodné. Kurdové se do současného konfliktu nezapojují a jasně dali najevo, že se ani zapojovat nehodlají. Připomínám, že kurdské vesnice nemají ani protivzdušnou obranu ani kryty, takže trefovat se do nich není obtížné.
