Druhý pohled z 2.5.: O nahrazování režimů

Curtis Yarvin kdysi napsal, že starý režim je definitivně nahrazen novým až tehdy, když země funguje novým způsobem a exponenti starého režimu si v tom novém najdou místo. Nedávno jsem tu třeba připomínal, že když se po válce rozjel západoněmecký hospodářský zázrak a bývalí nacisté se do něj začlenili, až tehdy bylo jasné, že se nacismus už nevrátí v žádné podobě. Ani žádný jeho klon.

Z toho také vyplývá, že nestačí odstranit nejtěžší problémy liberálního režimu. Je zapotřebí jej nahradit jiným režimem, který bude fungovat lépe a bude dostatečně stabilní.

To je základní námitka proti současné vládě. Dělá spoustu dobrých věcí, ale všechno to přináší jen dočasnou úlevu. Je skvělé, že sebrali dotace nějakým neziskovkám. Ale příští vláda jim je může zase vyplácet. Potřebujeme takovou reformu politického systému, která znemožní, aby fašistické skupiny typu Člověka v tísni nebo Milionu chvilek ovlivňovaly politiku. Je skvělé, že zastavili výstavbu velké části větrníků. Ale příští vláda ji může zase rozběhnout. Potřebujeme úplně jiný systém ochrany životního prostředí, který nahradí ten současný (skvělý návrh představil třeba Martin Konvička). Je skvělé, že ministerstvo zahraničí přestalo cíleně urážet vládce nejvýznamnějších odbytišť českých výrobců. Ale příští ministerstvo s tím může zase začít. Potřebujeme úplně jiný způsob organizace zahraniční politiky. Je skvělé, že po Babišově nástupu skončily politické procesy. Jenže po Babišově odchodu mohou zase začít. Potřebujeme jinak fungující justici.

V tuto chvíli je to spíše teoretický problém, protože Babišově vládě se nepodařilo ani převzít moc. Ale vypadá to, že i kdyby se jim podařilo moc převzít, nevěděli by, co si s ní počít.