Druhý pohled z 4.5.: O státní a nestátní byrokracii

Nesmyslná byrokracie je doménou státního sektoru. Soukromý sektor se soustředí na efektivitu a příšerná nezvládnutá byrokracie se tam nevyskytuje, nebo jen okrajově. Kolikrát jste to tu už slyšeli? A teď pojďme ke skutečnému životu.

Počet dokumentů, které musíte dodat bance v rámci žádosti o hypotéční úvěr, se za 25 let řádově zdesetinásobil. Na rozdíl od státní správy neexistuje žádný konečný počet dokumentů a potvrzení, které když splníte, úvěr dostanete. Bankovní úředník si může vymýšlet donekonečna další a další. Klidně včetně toho vysvědčení babičky z páté třídy, o kterém se zmiňuje jeden satirický pořad.

To by se dalo pochopit, kdyby mezitím proběhla vlna hypotéčních podvodů, takže se banky důkladně chrání. Ale žádná vlna podvodů neproběhla. Není žádný důvod chránit se důkladněji než před lety.

Nebo by se dalo pochopit, že po americké hypotéční krizi banky potřebují víc jistoty, že klienti budou schopni splácet. Ale drtivá většina těch dokumentů nijak nesouvisí se schopností splácet.

Nebo by někdo mohl argumentovat, že ty nové papíry jsou důsledkem požadavků regulátorů (tedy v našem případě ČNB). Jenže regulátoři vydávají jen rámcová ustanovení. V každé bance je pak obrovské oddělení compliance (soulad s předpisy), které vymýšlí, jak ty rámcové pokyny splnit. Odpovědnost za složitost tedy leží na bance.

Nicméně jeden významný rozdíl proti státní správě tam je. Bujení byrokracie ve státní správě zpravidla vyvolává odpor. Vyvolá odpor daňových poplatníků, kteří to financují, nebo těch chudáků, na které dopadají byrokratické novinky. Ten odpor většinou neuspěje, ale byrokracii aspoň zpomalí a způsobuje určitou zdrženlivost.

V bance žádný takový odpor neexistuje. Není tam nikoho, komu by složitější předpisy vadily. Pro spoustu lidí je to příležitost vykazovat činnost, naplnit něčím pracovní dobu, zavádět nové informační systémy, realizovat interní programy, vytvářet manažerské pozice, vyplácet bonusy atd. Je tedy přirozené a logické, že byrokratická složitost a absurdnost tam roste mnohem rychleji.

Přitom to není tak, že by v „soukromé“ bance škodily méně. Když se lidé věnují neproduktivním činnostem místo produktivním, poškozuje to národní hospodářství. A náklady stejně zaplatíme my všichni, ať se tomu formálně říká „daně“, nebo ne.