Druhý pohled z 10.5.: Mezi pozitivními a negativními scénáři

Oskar Krejčí napsal silný a zajímavý analytický text, v němž ukazuje, jak se západní státy stále víc zapojují do války proti Rusku. Nejde už jen o zásobování bojiště; významná část válečných operací je vedena přímo z území evropských států. Skutečně to přineslo určitý obrat na frontové linii, ale zároveň to Rusy dostává do pozice, kdy prostě nebudou mít jinou možnost než přímo útočit na území evropských zemí EU. Tohle nechávám vojenským analytikům. Jako sociolog k tomu nemám co říct.

Nicméně upozorňuji, že se rýsuje scénář, který by znamenal, že Rusové opět zachrání evropské národy. Netvrdím, že jde o scénář dominantní, ale je to scénář myslitelný.

Dnes vládnoucí liberální skupina zcela zjevně podniká kroky, které vedou k tomu, že západní Evropa nebude schopná z války vystoupit. EU bude zcela připoutána k válce a bude nucena ji buď dovést do vítězného konce v podobě totální porážky Ruska (bez ohledu na oběti), nebo podstoupit kolaps celého evropského bankovnictví. Nic jiného totiž neznamenají válečné půjčky, které není nikdo schopen splatit a které mají být hrazeny z válečné kořisti.

Připusťme na chvíli čistě teoretický scénář, že válka s Ruskem skončí tak, že nebude ani válečná kořist, ani reparace placené Ruskem. Pro evropské země by to znamenalo stav, kdy se zhroutí bankovní systém, ale nezhroutí se ani silnice, ani fabriky, ani elektrárny a nezmizí ani dosud poměrně kvalifikovaná a schopná pracovní síla. Dokážete si představit ideálnější situaci pro restart systému, ukončení nadvlády bankéřů (a jejich spojenců z médií a neziskových organizací) a zavedení nějaké moderní obdoby poválečného průmyslového modelu? To je ovšem podmíněno tím, že v kritický okamžik bude existovat mocenská skupina s dostatečně jasnou představou o takové změně (a že tato mocenská skupina bude mít k dispozici dost podpůrných struktur, včetně té, kterou vytváříme v rámci Jungmannovy národní akademie).

Ta krize (pokud na ni dojde) ovšem může mít i jiné vyústění. Třeba takové, že Saudové a Katar dluhy uhradí výměnou za mocenské převzetí evropských států. Místo modrých vlajek s hvězdami pak budou na budovách viset vlajky s půlměsícem a místo evropských direktiv bude zaváděna šaría. Současná elita by tomuto řešení určitě dala přednost.

To základní pravidlo je pořád stejné: ať přijde jakákoli krize, využije ji ve svůj prospěch ten, kdo bude v danou chvíli nejsilnější.

Kontrolní otázky:

Vyvrací to něco, co jsem psal v minulosti? Spíš to zpřesňuje jeden ze scénářů. Už několik let připomínám historickou pravidelnost, že zásadní reformy často probíhají po prohraných válkách.

Vyplývá z toho nějaká obecnější zákonitost? S prodlužováním války (a růstem sázek) roste nejen riziko jaderné eskalace, ale také naděje na nahrazení současného panství liberální oligarchie něčím rozumnějším.

Lze na základě toho formulovat konkrétní scénář? Ten jsem právě formuloval; připomínám ale, že jde pouze o jeden z možných scénářů vývoje.