Druhý pohled z 21.6.: Logika historického vývoje

Strhávání soch patří k základnímu vybavení anticivilizační levice. Je to celkem logické. V normálních dějinách totiž strhávání soch probíhá v krátkých vlnách během revolucí, zatímco jindy je to pokládáno za obyčejný vandalismus. Jenže protože profesionální aktivisté musejí neustále vykazovat činnost a protože to, co ještě včera pokládali za bezproblémové, musejí dnes označovat za naprosto nesnesitelné, strhávají se sochy neustále.

U nás to má trochu jinou podobu než v Americe. Aktivista za tiché podpory úřadů poškodí sochu (s naprostou jistotou, že na něj nebudou aplikovány zákonné normy), pak ji poškodí podruhé a nakonec úřady sochu „ochrání“ tím, že ji odvezou do skladiště.

Začalo to sochami sovětských vojevůdců z druhé světové války a teď přišel na řadu Edvard Beneš. Média ovládaná oligarchy Bakalou a Lukačovičem jásají. Je to tedy čin legitimní, správný a obdivuhodný.

Obávám se, že to až příliš dobře zapadá do logiky výměny historie. Nové dějiny, které jsou právě zaváděny, budou obsahovat i tvrzení, že komunistické období začalo už roku 1918, že Masaryk a Beneš byli vlastně jen jakýmisi pomocníky či předchůdci Gottwalda a že Československo bylo nelegitimním utlačovatelským státem založeným na proruské ideologii, takže se tomu Hitlerovi vlastně nemůžeme divit.

To není nadsázka. A rozhodně netvrdím, že si to liberální aktivisté plně uvědomují. Ale logika vývoje k tomu směřuje, ať chtějí, nebo ne.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.