Druhý pohled

Druhý pohled z 26.5.: O riziku revoluční předčasnosti

Státy vybavené jadernými zbraněmi se mohou cítit velmi bezpečně (nikoli absolutně bezpečně, ale velmi bezpečně). Státy, které jaderné zbraně nemají a neusilují o ně, jsou na tom různě. I mnohé z nich si však mohou vytvořit velmi bezpečnou pozici. Nejohroženější je stát, který jadernou zbraň nemá, ale otevřeně mluví o tom, že pracuje na jejím vývoji. Vždy se najde někdo, kdo má pocit, že ho to ohrožuje natolik, že vás musí zničit dříve, než vývoj dokončíte. Jedinou bezpečnou strategií je tedy vývoj jaderné zbraně v dokonalém utajení.

Stejný princip platí i uvnitř jednotlivých států. Je extrémně obtížné vybudovat silnou mocenskou organizaci, pokud vás vládnoucí moc sleduje jako svého soupeře. Při dnešní míře elektronického sledování a aktivitě tajných služeb nepřichází utajení v úvahu. Zbývá tedy několik možností.

  • Mocenské struktury buduje ten, kdo už moc drží. To je případ liberálních neziskových organizací. Vznikaly v prostředí, kde jejich přívrženci a sponzoři měli mocenský monopol. Smyslem různých milionchvilkařů není změna, nýbrž udržení dosavadního stavu.
  • Za nově vznikající strukturou stojí někdo, kdo je natolik mocný, že ji dokáže ochránit i proti dosavadní vládnoucí moci. To jsou případy, kdy jsou mocenské struktury v nějaké zemi vytvářeny proti vůli její vlády jako příprava k úplnému odstranění slabé vlády formou barevné revoluce.
  • Vzniká něco, co vládnoucí moc podcení. To je ovšem v současné situaci extrémně obtížné, protože liberální aktivisté musí neustále vykazovat činnost a neustále si vytvářet vnitřního nepřítele.
  • Poslední možností je, že struktura působí jako nepolitická a nemocenská nebo je dokonce vytvářena jako liberální, avšak v určitém okamžiku změní politickou orientaci. Tak probíhají změny nejčastěji.

Z toho je patrné, jak nešťastné je vyhlašovat požadavky na změnu režimu dříve, než je nová mocenská organizace dostatečně silná. Je to sázka na hloupost a neschopnost dosavadní vládnoucí oligarchie — a ta nemusí vyjít pokaždé. O revolučních změnách můžete začít mluvit ve chvíli, kdy máte tolik síly, že vás už nedokážou zastavit. Anebo pokud jste teoretický intelektuál.

Zkrátka, leninské spojení revolucionáře a teoretika revoluce je pro prosazování změn v dnešní době nepraktické.