Druhý pohled z 27.6.: Gellnerovo schéma

Postřeh česko-britského antropologa Ernesta Gellnera. Ve společnostech, kde se rychle zvyšuje objem výroby (například v průmyslové společnosti s rychle zaváděnými inovacemi, ale nejen tam), může člověk zlepšit svou situaci tím, že víc pracuje, naučí se zacházet s modernější technikou atd.

Ve společnostech, kde objem materiální produkce neroste, nemá takový smysl pracovat víc nebo chytřeji. Racionálnější je zaměřit se na zlepšení svého postavení vůči ostatním a přisvojit si větší kus celkového koláče. Ekonomové tomu říkají hra s nulovým součtem. To jsou společnosti, pro které je typické zdůrazňování rozdílů mezi sociálními vrstvami a také pohrdání běžnou prací. Vznešené jsou boj a magie (případně náboženství).

Když to Gellner psal (zemřel 1995), měl samozřejmě na mysli staré zemědělské společnosti. Když je celková výměra půdy dána a když je dán způsob jejího obdělávání, není jak zvyšovat produkci. Jenže on je to taky Západ posledních dekád! I když po většinu času vykazuje nějaký ekonomický růst, jde o růst finanční, nikoli o zvětšování hmotné výroby. Z hlediska fyzických věcí jsme zpátky ve hře s nulovým součtem. A hle, všechno podle Gellnerova schématu.

A jsme u kořene problému. Materiální růst donekonečna není z mnoha důvodů možný ani žádoucí, ale zastavení růstu přináší ještě mnohem horší věci. Například civilizační kolaps.