Druhý pohled z 30.6.: Čím nahradit liberální oligarchii

Reakce čtenáře na můj text o analýze politické moci:

„Moc analyzujeme, abychom ji nahradili. Pokud ji chceme nahradit, musíme nejprve vědět čím. Teď tu je oligarchie. Budeme ji nahrazovat jinou oligarchií, demokracií nebo ‚diktaturou‘? Ten technologický postup vlastního převzetí a udržení moci je totiž pro každou z těch variant úplně odlišný! Co vlastně chceme?“

V tom, co chceme, zjevně není shoda. Dle mého soudu do značné míry proto, že prostor je plný různých utopických představ a nic realistického nedokáže utopickým snům konkurovat. Já jsem zajedno s Curtisem Yarvinem, že vývoj politické moci podléhá určité logice a že oligarchická moc může být nahrazena pouze tím, čemu se vznešeně říká „monarchie“ nebo méně vznešeně „osobní diktatura“, ale pořád je to totéž: vláda soustředěná kolem jedné osoby, která přebírá plnou odpovědnost za správu země.

Lidové revoluce proti oligarchiím nefungují a pokud by se objevila nějaká lepší oligarchie (vznešeně aristokracie), byla by nakažena nejen osobami, ale především zvyklostmi té dosavadní. Nedošlo by tedy ke změně způsobu vládnutí a úpadek by pokračoval až do zániku civilizace.

Připomínám, že nahrazení oligarchického chaosu královskou autoritou probíhá zpravidla tak, že se objevují různí uchazeči o post krále a jsou poráženi tak dlouho, až jeden zvítězí. Nad předchozí oligarchií i nad svými konkurenty. Může to mít násilnou podobu, ale může to probíhat i zcela orbánovským způsobem. To znamená, že přijde někdo, kdo dobude tolik moci, že mu to umožní zcela přesměrovat vývoj země. Maďarsko už nikdy nebude stejné jako před Orbánovým nástupem a Amerika už nikdy nebude stejná jako před Trumpem.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.