Druhý pohled z 2.7.: Problémy hodných kluků

Paní senátorka Kovářová (tehdy ještě senátorkou nebyla) už před mnoha lety varovala před fanatickým bojem proti obtěžování žen a před tendencí chápat běžné lehce erotické kontakty jako projev násilí. Varovala, že to povede k tomu, že se muži stáhnou a ženy sice nebudou obtěžovány, ale také nebudou mít s kým randit. Pokládal jsem to tehdy za názor mířící správným směrem, nicméně přehnaný. A ono to přehnané nebylo!

V posledních letech jsou naprosto běžná svědectví psychologů a psychiatrů, že mají v ordinacích mladé muže, kteří se neodvažují navazovat kontakty se ženami, aby nebyli obviněni z obtěžování a násilí.

„Strach, který hnutí #MeToo vštípilo mnoha mužům, se blíží úplnému ochromení. Ve své klinické psychoterapeutické praxi jsem se setkal s mnoha mladými muži, kteří prakticky vyřadili svůj erotický život z provozu kvůli skutečnému děsu – děsu z toho, že budou obviněni z něčeho strašlivého. Nepřistupují k ženám způsobem, který by se dříve označoval za galantní nebo rytířský, protože někdejší „pravidla hry“ při seznamování a navazování vztahů se rozplynula a přestala být jasná,“ píše například Ira Israel v hyperkorektním časopise Psychology Today. Ten jev je natolik masivní, že se o něm běžně píše i v mainstreamových médiích.

Mnoho z těch mladých mužů nepřeklene normální období mladické nesmělosti a vstupuje na cestu čtyřicetiletých a padesátiletých paniců se všemi důsledky pro psychiku i okolní společnost.

Přitom se to dalo čekat. Když vytvoříte atmosféru strachu, nezastrašíte násilné agresivní typy (migrační ani domácí). Ty se zastavit nedají. Zastrašíte hodné kluky, kteří potřebovali spíš povzbuzení.

Tím se dostáváme k obecnějšímu principu. Když chceme zabránit patologickému jednání, musíme v první řadě vytyčit jasnou a pevnou hranici toho, co je ještě přijatelné a co už ne. Pokud připustíme, aby ta hranice byla nejasná a pohyblivá (což se přesně stalo u sexuálního násilí), povede to k tomu, že počet násilných případů se sníží jen nepatrně, ale je vymýceno hraniční jednání.

K námitce, že někdo se osměluje a osměluje, stále posouvá hranice, až se nakonec dopustí brutálního znásilnění: Ano, u některých typů chování tomu tak je. Ale nikoli u koketování a svádění. Úspěšní svůdci nakonec končí v dlouhodobých pevných vztazích, nestávají se z nich osamělí násilníci.

Mimochodem, „experti“, kteří jsou teď vyhazováni z Úřadu vlády nebo okázale podávají rezignace, jsou lidé, kteří prosazovali právě tohle.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.