Druhý pohled ze 4.7.: Konzervatismus a svoboda

Psycholožka Olga Vlachynská, miláček médií a hvězda sociálních sítí, propaguje volnou lásku, jako na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.  Jednou už jsem ji tady zmínil s tím, že většinová normální veřejnost by měla být jejím učedníkům vděčná za to, že na své náklady a na své riziko otestují nějaké inovace v životním stylu. Pokud zjistí něco úžasného (i třeba maličkost), rozšíří se to. Pokud z toho budou jen traumata, psychické problémy a rozvrácené životy, bude to pro ostatní varování.

Před pár dny napsala doplnění, které je podle mého soudu velmi výstižné.

„Monogamie je default (rozuměj první volba – to základní, co si vybíráme automaticky a přirozeně). Ten se nezpochybňuje. O ten se většina úpěnlivě snaží.“

A pak jsou někde na okraji lidé, kteří si nemohou pomoct a musí experimentovat nebo mají nějaké speciální potřeby či já nevím co. A jsou za to ochotni zaplatit nepohodlím nebo třeba tím, že je většinová populace bude pokládat za vyšinuté magory. Na druhou stranu jim ale společnost nebude zapalovat domy, upalovat je ani kamenovat. Maximálně si občas někdo zaťuká na čelo, a s tím se dá žít.

Takhle relativně ideálně a harmonicky by to mohlo fungovat, kdyby se do toho nevkládali profesionální aktivisté. A takhle to fungovalo v Maďarsku za Orbána. Společnost byla stabilní a zároveň nebyla úplně uzavřená vůči inovacím.

Konzervativní společnost není méně svobodná. Konzervativní společnost dokáže vedle těchto výstředností normálně žít.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.