Druhý pohled z 11.7.: Kontext

Neustále slyším stížnosti na dvojí metr. A skutečně tomu je tak, že liberální strana dvojí metr aplikuje (alternativní taky, ale to není dnes tématem). Co nemohl Zeman, to Pavel může. Co procházelo Fialovi, to je nepřijatelné u Babiše. Ukrajinské vzývání nacismu je bezproblémové, zatímco Turkova klukovská provokace je skandální. Jenže když si stěžujeme, vyjadřujeme tím přesvědčení, že dvojí metr je špatný. Často dokonce přesvědčení, že dvojí metr je tak strašně špatný, že to nemůže myslet vážně nikdo, kdo by ho prosazoval. Kdyby se povedlo ukázat všem, že jde o dvojí metr, protistrana by byla nucena uznat, že se mýlí.

Omyl! Ani náhodou! Protistrana ví stejně dobře, že jde o dvojí metr. Používá jej cíleně a hlásí se k němu. V korektním jazyce se tomu ovšem říká „kontext“. Používání stejných symbolů může být v jednom kontextu odporným projevem krajní pravice, v jiném kontextu oslavou banderovských hrdinů. „Kreativní interpretace ústavy“ může být v jednom kontextu útokem na demokracii, v jiném kontextu její záchranou.

A kdo určuje správný kontext? No přece držitel moci!

Z hlediska logiky moci to dává perfektní smysl. Držitel moci se může rozhodnout, že bude vládnout podle pevných pravidel, a taky se může rozhodnout, že bude vládnout bez pravidel (v drtivé většině případů je to někde mezi).

Teď praktická ukázka. Mnozí si naivně myslí, že o rasismus jde pokaždé, když lidé nenávidí jiné lidi kvůli jejich rase. Kdepak! Převládající liberální definice říká, že nenávist vůči lidem jiné rasy ještě nestačí. Musí být ještě druhá podmínka, a tou je „postavení v hierarchii moci“ (viz např. zde). To je ten kontext. Takže když vás černoši urážejí a snaží se vás zabít kvůli bílé barvě pleti, není to ještě projev rasismu, protože tam chybí kontext. Když jim odseknete něco peprného, tak už to rasistické je, protože tam je kontext přítomen. Když jim něco peprného odsekne lesbická aktivistka z neziskovky, tak to zase rasistické není.

Pokud by si snad někdo myslel, že je to jen americká záležitost, připomínám případ z roku 2012, kdy byla puberťačka Lucie Dupová držena několik měsíců ve vazbě na základě znaleckého posudku, že její tetování (ozubené kolo a černá vlajka) je „v kontextu osobnosti obžalované“ neonacistickým symbolem. Jméno toho znalce – muselo se jednat o neuvěřitelnou svini – žel nemohu uvést, protože se na tom případu střídali a nevím, od kterého z nich to pochází.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.