Druhý pohled z 11.7.: Potřetí ke konfliktu civilizací

Před pár dny tu navrhl, abychom používali antropologickou definici a chápali civilizaci jako rozsáhlý soubor zvyklostí (navzájem provázaných) a nějaké podpůrné prostředky, které potřebujeme, abychom mohli ty zvyklosti aplikovat. Někde je zvykem jezdit do práce tramvají, někde je zvykem pojídat příslušníky poraženého kmene, jinde je zvykem kamenovat nevěrné manželky. Tak nebo onak, drtivá většina těch zvyklostí se týká každodenního života. Můžeme tedy hájit civilizaci i proti jejím vlastním elitám. A můžeme hájit západní civilizaci, i když třeba nesouhlasíme s koloniálními výpravami. Pokusil jsem se také vysvětlit, že pokud to nejsme schopni oddělit (každodenní život, bankovní systém a koloniální výpravy), pak se dopouštíme myšlenkové chyby s dalekosáhlými následky.

Dnes se k tomu vracím, abych vysvětlil něco, co se nevejde do takto zjednodušeného obrazu. Zvyklosti nepokrývají jenom každodenní život. Byly v dějinách civilizace, ke kterým kromě rodinných a náboženských zvyklostí patřily i třeba výpravy na lov otroků. K našemu životu patří "výjezdy na mise" nebo "exekuce" (tedy svévolné zabavování majetků chudých lidí bohatými). Před generací to neexistovalo, dnes to existuje a za generaci to zase už možná existovat nebude. Jsou to zvyklosti, které se mohou objevovat a mizet, aniž by to zásadním způsobem změnilo povahu civilizace. Na rozdíl třeba od zvyklosti "manželství". Nebo na rozdíl od podpory džihádu v muslimských společnostech. Západní společnost bez manželství by už nebyla západní společností a islámské společnosti bez džihádu by už nebyly islámskými společnostmi.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.