Druhý pohled ze 4.8.: Latentní kapitalismus a průmyslová společnost
Ke koncepci profesora Budila, který rozlišuje produktivní a spekulativní kapitalismus, případně latentní a manifestní kapitalismus, dostávám občas otázku, jak to vidím já a jak do tohoto obrazu zapadá moje koncepce nové aristokracie.
Jakkoli je Budilova koncepce inspirující, pracuji častěji s termínem „průmyslová společnost“, který – dle mého soudu – odhaluje mnohem více. Jde o společnost organizovanou tak, aby umožňovala a podporovala masovou průmyslovou výrobu. Průmyslová společnost není jen jedním z typů produktivního kapitalismu. Jde o fenomén, který kapitalismus přesahuje. Nakonec vlastně není až tak důležité, jestli jde o zřízení kapitalistické, nebo socialistické.
Pokud mají fungovat fabriky, vyplývají z toho nutné požadavky na organizaci společnosti, bydlení, dopravu, vzdělávání a nejrůznější další obory. To musí respektovat kapitalisté i ústřední výbory komunistických stran.
Pro lidi žijící v průmyslové společnosti byly typické:
- neuvěřitelně vysoká vzdělanost ve všech oborech (v porovnání s jinými dobami),
- vysoká míra ochoty se neustále vzdělávat,
- orientace na výkon,
- všeobecně respektovaná autorita vědy, což není nic jiného než systematicky uplatňovaná metoda pokusu a omylu,
- všeobecně akceptovaný předpoklad, že každý problém lze vyřešit nebo alespoň výrazně zmírnit technickými vynálezy,
- předpoklad, že lidé (ve smyslu celé společnosti) mohou sami aktivně určovat svou budoucnost,
- očekávání neustálého zlepšování poměrů. Ernest Gellner to dokonce formuloval tak, že v průmyslové společnosti platí: pokud režim přestane vytvářet růst, ztrácí legitimitu. (To se netýká jen lidových vrstev; odvrátí se od něj i úzká vrstva stoupenců.)
V tomhle smyslu průmyslová společnost na Západě zanikla. Jsou bubliny, kde se udržela a rozvíjí technická znalost. Jsou bubliny, kde přetrvává technologický optimismus. Celkový ráz společnosti je ale jiný.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
