Druhý pohled z 30.8.: Zákon imperiálních velmocí
Starší čtenáři si možná vzpomenou na 70. a 80. léta, kdy československé podniky stavěly v afrických zemích pivovary, cukrovary, textilky, koželužny, pneumatikárny a také spoustu zbrojovek. Každá taková stavba znamenala, že dramaticky klesne naše možnost vyvážet do těch zemí pivo, cukr, boty, pneumatiky, munici atd. Byla za tím představa, že je pro všechny dobré, aby si v každé zemi či každém regionu vyrobili, co potřebují, a mezinárodní obchod hrál spíše doplňkovou úlohu.
Někdy je tendence chápat čínské stavby v zemích třetího světa podobně, ale nemylme se. Když tam Číňané postaví fabriku, zůstane v čínském vlastnictví. Zisky odcházejí do ciziny a těm zemím to zabrání budovat vlastní průmysl. Naprosto ukázkový příklad vytváření imperiální závislosti. Infrastrukturní stavby jako přístavy či železnice jsou zpravidla předávány místním vládám, ty však musí splácet půjčky čínským bankám za běžných komerčních podmínek. To není cesta ke spravedlivějšímu světu. Je to cesta ke světu, kdy místo Američanů ždímají Číňané. Ke světu závislých zadlužených zemí s velmi omezenou šancí na budování vlastních ekonomik.
