Druhý pohled z 2.9.: Robot vychovatel
Jednou z věcí, kterou se budeme muset co nejrychleji naučit, je používat umělou inteligenci tak, aby nám neničila mozky, ale naopak aby nám je trénovala.
Můžeme postupovat třeba tak, že necháme umělou inteligenci, aby nám hrála kultivovaného zdvořilého příslušníka opačného tábora. Klidně třeba kultivovaného zdvořilého zastánce názoru, že Evropa potřebuje dalších 10 milionů džihádistů a minimálně polovinu obyvatelstva Afriky a že to určitě zvládneme. Je extrémně nepravděpodobné, že bychom v takové situaci změnili názor, ale přinutí nás to detailně argumentovat tam, kde bychom jinak jen mávli rukou. A ono se třeba ukáže, že to nemáme tak úplně promyšlené a že je čas tomu věnovat trochu námahy. To je přece skvělé, že nás něco přinutí roztočit mozkové závity.
Jenže ono to má i další výhody. Například to zmírňuje negativní emoce vůči lidem s opačným názorem. Prostě pochopíte, že ti na druhé straně mají taky své důvody (i když hodně hloupé) a že je možné o tom s nimi diskutovat. Zůstane rozdíl v postojích, ale nemusí s ním být spojeno tolik osobní zášti. To není jen teorie. Ukázal to experiment, který byl nedávno publikován v časopise Computer Science. Taková diskuze s umělou inteligencí snižuje negativní osobní emoce vůči nositelům jiných názorů. Špatná zpráva je, že to přibližně po týdnu odezní.
Možná si vzpomenete na scénu ze starého amerického filmu Příští rok ve stejnou dobu. Dva milenci. Ona aktivistka mírového hnutí, on prosazuje jaderné bombardování Vietnamu. A posléze se ukáže, že ve Vietnamu padl jeho jediný syn. Prožíváte s ním osobní tragédii, cítíte jeho hluboký smutek, a i když si rozhodně nemyslíte, že by jaderné bombardování Hanoje byl dobrý nápad, nezlobíte se na něj.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
