Druhý pohled z 8. 9.: Zbytečná terapie

„Standardní psychoterapie pro dospívající je až příliš často ztrátou času – a vyhazováním peněz. Část problému spočívá v tom, že dospívající nemusí mít dostatečný náhled na sebe sama, který je k tomu, aby psychoterapie založená na rozhovoru fungovala, nezbytný. Navíc mnoho dospívajících terapii vůbec odmítne zahájit a mnozí z těch, kteří ji zahájí, ji téměř okamžitě ukončí. A obor z neúspěchu často viní spíše pacienta než samotnou léčbu.

Harvardský psycholog John R. Weisz, jehož desítky let výzkumu výsledků psychoterapie u dětí a dospívajících z něj činí jednoho z nejdůvěryhodnějších odborníků v oboru, se v roce 2019 podílel na studii, která ukázala, že účinnost terapie při léčbě deprese u mladých lidí v běžné klinické praxi se za třicet let nezlepšila.“

Tolik psycholog Mike Goldstein a novinářka Jenny Andersonová v článku na The Free Press.

Sám nejsem terapeut, ale podle toho, co jsem načetl a co říkali ti psychologové, se kterými jsem pracoval v multidisciplinárních týmech, je to všeobecně známé. Všichni vědí, že to nefunguje, a málokdo o tom mluví nahlas.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.