Druhý pohled z 8.9.: Další osvoboditel zklamal

Včera jsem tu psal o tragédii levice. Jev spočívající v tom, že kombinace vášnivého zápalu pro ochranu utlačovaných, různých logických chyb a myšlenkových nepřesností nakonec vede k tomu, že levice vede válku proti pracujícím třídám a systematicky ničí podmínky pro vedení snesitelných životů.

Dnes přidám pokračování. Volnotržní pravici i naivní konzervatismus tu kritizuji dost často, takže je spravedlivé nevynechat ani levici.

V politickém zápase jde vždy o to, že nějaká skupina se snaží prosadit nějaké opatření. Třeba změnit rozložení daňového zatížení. Nebo zavést islámské právo šaría. Nebo postavit islám mimo zákon. Nebo určitý typ průmyslové politiky. Nebo zrušit povinnou školní docházku. Nebo cokoliv jiného. K tomu je zapotřebí, aby zmíněná skupina koncentrovala tolik politické moci, že bude schopna svůj záměr prosadit a zároveň bude schopna zabránit v politické činnosti každému, kdo by jí v tom chtěl klást odpor. To může mít povahu vyvražďovacího násilí nebo kultivované diskuse nebo čehokoliv mezi tím. Ale základní princip je stejný. Snažíme se koncentrovat tolik moci, abychom mohli prosadit svůj záměr.

K téhle hře občas patří i to, že prudká revoluční vlna smete dosavadní vládnoucí skupinu, což změní poměr sil a umožní realizovat nějaký politický program. Ale mnohem častěji změny nemají tak dramatickou podobu. Prostě nějaká skupina posílí nebo se ustaví nová mocenská koalice a podaří se prosadit něco, co dřív nešlo.

Problém nastane, pokud někdo ztratí schopnost rozlišovat, co je cíl a co prostředek. Pokud přestane revoluci a změny režimu chápat jako jednu z cest k prosazení nějakého programu, nýbrž jako účel sám o sobě. Když se to spojí s neschopností přesně rozlišovat, jaké aspekty moderní západní společnosti jsou nespravedlivé a destruktivní a jaké jsou naopak úžasné, je neštěstí hotovo. Tuhle neschopnost rozlišovat vyčítám i svým přátelům ze Svatopluku. A to pro jednoduchost nezmiňuji rozlišování mezi různými rovinami politických ideologií – k tomu se vrátím v nejbližších dnech.

Hledá se tedy revolucionář – osvoboditel. Posledním kandidátem je BRICS a nefunguje to. Stejně jako předtím nefungoval „třetí svět“ a úplně na začátku zklamala dělnická třída. Prostě proto, že BRICS je seskupení zemí, které hájí vlastní zájmy. Mají zájem na oslabení dolaru jako světové rezervní měny a mají zájem také na zrušení či omezení některých amerických aktivit, ale to je tak všechno. Vedle toho má každý své vlastní zájmy, které často míří opačným směrem. Jsou schopni vést navzájem proti sobě války. Jsou schopni podpořit Američany proti svému sousedovi, protože ten soused jim působí víc problémů. Jsou schopni se navzájem podrazit. Indie a středoafrické státy podporující válku proti Íránu jsou jen nepatrnou částí toho. Dokonce i muslimský svět je zmítán vzájemnými spory.

Teď se to dá ještě vysvětlovat tím, že jedna nebo druhá strana každého toho malého konfliktu je ovládána z Ameriky, ale realističtější odpověď zní, že každý prostě hájí úzké vlastní zájmy.

Závěr a poučení: Malá Česká republika není od toho, aby hájila americkou nebo evropskou hegemonii. Ale ani od toho, aby proti ní bojovala. A my jako občané bychom s žádnou z těch možností neměli spojovat emoce. Porozumět dynamice vývoje a vědět, jak v tom prostředí uhájit sebe, svůj život a svoje zájmy. O to jde.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.