Druhý pohled z 19.9.: Zbytečná mediální psychologie

Výzkumy osobnosti, které prováděli psychologové seligmanovské školy (tzv. pozitivní psychologie), ukázaly, že existuje silná korelace mezi schopností dotahovat věci do konce, skromností a sebekázní. Skromnější lidé zpravidla úkoly dotahují, i třeba navzdory ztrátě počátečního nadšení. U neskromných lidí se stává mnohem častěji, že brzy ztratí zájem a obrátí pozornost k něčemu jinému. Totéž platí o sebekázni.

Když uvážíme, že skromnost a sebekázeň nejsou zrovna tím, čím by Donald Trump vynikal, dalo se čekat, že jeho velkým problémem bude těkavost a nedotahování. A přesně to vidíme. Desítky rozvrtaných záležitostí a celá plejáda otevřených konfliktů, z nichž nic nebo téměř nic nebylo dotaženo tak daleko, aby byly vidět výsledky. Snad jen záležitost s Venezuelou došla tam, kde ji Američané potřebovali mít.

Že každá z těch akcí míří správným směrem (z hlediska obyvatel USA), to je nakonec lhostejné.

Připomínám, že v každém mocenském střetu platí, že kdo nedotahuje konflikty do konce, tomu se množí nepřátelé. Motivovaní a stále ještě dost silní.

Nejzajímavější na tom ale je, že jsme v médiích četli desítky nebo stovky vyjádření různých více či méně slavných psychologů o Trumpovi. Ta vyjádření byla plná nudných frází o psychopatických nebo diktátorských rysech. Pokaždé to přineslo momentální uspokojení té části čtenářů, která Trumpa nesnášela, nicméně nepřinášelo to nic jiného. A už vůbec to nepřinášelo něco, co by pomohlo predikovat další vývoj.

Proč o tom nepsal Hampl? Protože v roce 2024 ještě neměl tyhle věci nastudovány. Nicméně podstatné poučení je, že i pokud psychologie něco správně vidí, do vyjádření mediálních hvězd oboru to stejně nepronikne.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.