Druhý pohled z 23.9.: Neúspěšní producenti přísnosti
Když tu píši o úpadku vědy a úpadku univerzit, otevírá to spoustu otázek, včetně toho, jestli je to úpadek skutečný nebo zdánlivý. Že se mi nějaká změna nelíbí a že prožívám negativní emoce, to ještě nemusí znamenat úpadek. To otevírá složité debaty, které se nedají zodpovědět bez toho, že bychom porozuměli tomu zásadnímu. Pokud má existovat věda jako činnost oddělená od běžného života a pokud má existovat univerzita jako zóna se zvláštními pravidly, co je to, co je odlišuje?
Je to celá řada věcí, ale jednou z nejdůležitějších je zcela jistě přísnost. Vědecký ústav i univerzita jsou užitečné tím, že dokážou garantovat mnohem větší přísnost než kdokoliv jiný. Čím náročnější a striktnější, tím lepší. Jakou hodnotu by měl titul z vysoké školy řídící se pravidlem „trváme na skvělých znalostech, pokud by to ovšem nemělo studentům způsobit trauma“?
Právě v tom je ten problém. Když přísnost zmizí, nemá univerzita co nabídnout. Když přísnost zmizí, nemá vědecký ústav co nabídnout.
