Druhý pohled z 13.10.: Zlí a strašně aktivní

Možná si vzpomínáte na dobu, kdy jsem pravidelně psal odpovědi mladému matematikovi. Vznikly z toho asi dvě desítky článků pro První zprávy. V posledních dnech si s tím mladým mužem opět dopisuji a z toho dopisování vznikla zajímavá hypotéza, respektive úhel pohledu. Vychází z možnosti rozdělit lidi do dvou skupin podle vztahu k politice.

Jedni mají své každodenní životy a představy, svou práci a své vztahy. To je pro ně opravdu důležité. Politickou sféru sledují spíš zpovzdálí, hlavně jako zdroj zábavy a vzrušení. Na všechno možné mají názor, jsou schopni se i třeba pohádat, ale v zásadě je to moc nezajímá. Pokud jim politika bere víc pozornosti a emocí, je to pro ně zpravidla destruktivní.

Kromě nich existují lidé, pro které je politika absolutně na prvním místě. Svoje soukromí podřizují ideologiím, takže v určitém smyslu žádné soukromí ani nemají. Své životy formují podle ideologií a zaměstnání je často propletené s aktivismem.

To rozdělení je hrubě zjednodušující, nicméně snad dává určité vodítko, jak posuzovat. Vlastně to přidává další dimenzi k rozdílu a napětí mezi pragmatickými členy politických stran a radikálními aktivisty, o kterém jsem tu opakovaně psal.

Těch skutečně politických lidí je mnohem méně, ale jejich vliv převažuje, protože mají neskutečně větší zápal, jsou schopni dávat politickému boji víc času a energie, jsou dobře organizováni, mají přístup ke zdrojům… To jsou třeba islamisté nebo liberálně-progresivističtí aktivisté. Existují i zrcadloví aktivisté konzervativní, ale v celé Evropě je to jen pár jednotlivců.

Možná to kdysi bylo naopak. Lze si představit, že někdy před 150 lety bylo politicko-morální přesvědčení jedním z důvodů, proč se někdo rozhodl oženit, proč pravidelně chodil do kostela (a logicky pak podporoval konzervativní politickou stranu).

Co s tím? Můj mladý přítel navrhuje, abychom se aktivisty stali všichni. „Nejlepší výsledek bude společnost vroucí v ideálech, kde však spory budou produktivní.“

Takové okamžiky v dějinách opravdu jsou. Společně procházíme převratnou změnou, emoce kypí, veškerá pozornost je věnována politickému dění… ale po čase se to zase uklidní a lidé se vrátí ke svým životům. V naprosté většině se vrací zklamaní, protože i když se společnost posune dobrým směrem, realita není nikdy stejně skvělá jako ideály.

Nicméně ten základní princip je skutečně temný. Špatní lidé jsou aktivnější než dobří lidé a vyplývá to ze samotné struktury politického života. Nemusí to být úplně fatální, ale posouvá to společnost špatným směrem a napomáhá tomu úplně nejhoršímu – islamizaci.

Shrnutí a zásadní teze: Lidé, pro které je politický boj středem života a každodenní život se od něj odvozuje, mají v politických konfliktech výhodu proti lidem, kteří žijí běžné životy a politická sféra je pro ně tak důležitá, jak mnoho do těch životů zasahuje. V naší době je politický boj středem života hlavně pro islamisty a liberální progresivisty, což přispívá k posunu společnosti určitým směrem.