Druhý pohled z 15.10.: Kolektivněji, než si myslíte

Předevčírem jsem tu psal o dvou zásadně odlišných vztazích mezi každodenním životem a politikou. K tomu je ale třeba něco doplnit a vyjasnit.

Za prvé. Některé body politických programů přímo podporují či blokují naše konkrétní zájmy. To, že se na obzoru rýsuje zákaz topení v krbových kamnech, pokládám za nesnesitelné hlavně proto, že svůj dům vytápím krbovými kamny. Kdybych žil ve městě ve sdíleném bytě vytápěném z centrální teplárny, asi bych ten zákaz rovněž nepodporoval, ale pokládal bych to za naprosto okrajovou záležitost. A kdybych byl majitelem firmy na plynové kotle, dost možná by mi ten zákaz připadal jako skvělý nápad. Ale takových bodů, kde svůj postoj odvozujeme přímo od osobního zájmu, je poměrně málo.

Nejčastěji je tomu tak, že člověk má nějaké zájmy, nějaké představy o životě, nějaké plány do budoucnosti atd., a na základě toho se hlásí k určité ideologii nebo podporuje určitou mocenskou skupinu. Drtivá většina lidí má ten vztah celkem vlažný, kromě emotivně vypjatých období třeba před prezidentskými volbami. Když je vztah k ideologii i mocenské skupině o něco vřelejší, může člověk postupovat proti svým osobním zájmům. Možná si ještě vzpomínáte na důchodkyni, která na milionchvilkařské demonstraci skandovala, že chce platit televizní daň.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.