Druhý pohled ze 14.10.: Definování reality

Včera jsem tu napsal, že neúspěch v místních a senátních volbách je důsledkem toho, že vládní strany nedokážou pěstovat místní mafie a udržovat jejich loajalitu štědrým přídělem peněz od centrálních orgánů. Dnes vyšel rozhovor se sociologem blízkým Fialově vládě Danielem Prokopem, který říká totéž, ovšem nádherným liberálním politicky korektním jazykem. „ANO doplatilo na nulovou regionální politiku,“ říká na Novinkách.

Kdo snad pochybuje, že regionální politikou je myšleno pěstování místních zájmových skupin a mafií, nechť projde celý text. Daniel Prokop tam výslovně říká, že jde o to, že ministerstva ANO měla přidělovat peníze přednostně tam, kde byli primátoři z ANO.

Ještě před pár lety by se to nazývalo korupcí, dnes je to doporučovaná oficiální strategie. Vlastně nejen na místní úrovni. I národní vlády by se v ideálním případě měly přeměnit na obrovské regionální mafie, které se budou zajímat jen o rozkrádání peněz z bruselského centra, a bruselské centrum si je bude pěstovat. Daniel Prokop to obklopuje ezotérickou slovní mlhou, že to jakýmsi neznámým mystickým způsobem pomůže chudým lidem.

V pozadí je staré magické myšlení, že se věci změní tím, že je pojmenujeme jinak. Když nazveme cílené zbídačení lidí záchranou planety, vlastně je to ušlechtilé. Když nazveme snahu o okupaci Ruska a nahnání Rusů do pracovních táborů „spravedlivým mírem“, někteří za to půjdou umírat. Když nazveme každodenní teror „kulturním obohacením“, mnozí to rádi podpoří. A ono to funguje překvapivě dobře!

Jak píše Curtis Yarvin, ten, kdo vládne, ten je také schopen prosadit svou verzi reality. V naší době to neznamená, že by mohl tvrdit třeba, že bitva u Kurska proběhla v roce 1511, ale znamená to, že:

• Rozhoduje o tom, s jakou skutečností budou spojeny jaké emoce. Jak vidíme, v zásadě každou událost či trend je možné popsat jako něco skvělého nebo jako něco odpudivého.
• Rozhoduje o tom, že o některých věcech se nebude mluvit. Prostě zmizí. Třeba Minské dohody. Nebo aktivity Petra Pavla v 80. letech. Nebo co dělaly dnešní hvězdy vlastenecké alternativy během migrační krize 2015–16 (aby to bylo spravedlivé).

Mimochodem, co udělaly v čase od voleb současné vládní strany pro to, aby získaly moc definovat realitu a vnutit vlastní definici reality i politickým soupeřům?

Shrnutí a hlavní teze: Součástí politické moci je schopnost rozhodovat o tom, jak budou jednotlivé skutečnosti pojmenovány a jaké emoce s nimi budou spojovány. Bez této schopnosti nelze mluvit o vládnoucí moci, ale nanejvýš o podílu na moci.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.