Druhý pohled z 22.10.: Krásní, oškliví a nafoukaní

Hodně se mluví o tom, že sociální sítě způsobují, že se lidé srovnávají s těmi nejkrásnějšími (často navíc počítačově upravenými), následně mají komplexy ze svého vzhledu a že to vede až k depresím. Nejčastěji u mladých žen. Ale pozor, to je jenom část příběhu. Dalo by se totiž čekat, že když má dívka deprese z toho, že není dost krásná, bude skromná a bude se to snažit dohnat třeba laskavostí. A tak tomu rozhodně není.

Vedle toho naprostá většina z nás hodnotí svou vlastní atraktivitu výše, než jak nás hodnotí naše okolí. A vůči svému vzhledu jsme laskavější než vůči lidem kolem nás. Typický vzorec tedy je: „Jsem tlustá, vlasy se mi blbě kroutí a celkově je to strašné. Ale pro svého manžela jsem až příliš krásná.“ Málo atraktivní ženy tak vidí svět statisticky častěji než ty hodně atraktivní.

Pro úplnost ovšem třeba dodat, že příliš optimistický názor na vlastní vzhled je mnohem silnější u mužů. Téměř každý muž se pokládá za vizuálně atraktivnějšího, než jak ho hodnotí okolní lidé. Téměř každý, tedy s vysokou pravděpodobností i Hampl. Muži ovšem většinou přikládají vzhledu menší váhu.

Shrnutí a hlavní teze: Silná nespokojenost s vlastním vzhledem a přeceňování vlastní atraktivity se navzájem nevylučují.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.